Jak jsem se stal bakalářem

Když se rozjížděl můj taxík, před očima mi vytanula největší architektonická bota, jíž se autoři naší koleje dopustili, v podobě malých ošklivých kuchyní bez sezení, které nám sloužily jako jediné společenské prostory. V těch jsme po nocích trávili hodiny a hodiny dlouhými konverzacemi. Budou mi chybět. Také mi bude chybět naše knihovna, kam nám knihovnice dávala každý pátek sušenky, sousední farma, kam se dá chodit na procházky po tajné pěšině, a chlapík v baru, který si ze všech vždy tropil žerty. Tříletý život na koleji byl neopakovatelným zážitkem.

Odjezdu předcházela honosná promoce v Senátním domě v centru Cambridge, kam jsme nastoupili v huňatých kápích, hranatých čepicích a bílých motýlcích. Po boku několika desítek mých spolužáků jsem byl povýšen do stavu bakalářského. Podmínkou převzetí titulu bylo pokleknutí a poklona před děkankou. Na rozdíl od loňska se letošní slavnost obešla bez faux pas, při kterém by byl někomu udělen nesprávný titul a musel by mu být následně v rámci dalšího obřadu odebrán. Také si naštěstí žádný student omylem nepřišlápl hábit, což by bývalo, jak nás několikrát varovali, vedlo k jeho skutálení se po schůdcích dolů. Jediný zádrhel nastal, když se při následném vyhazování klobouků někdo natolik rozjařil, že jeho klobouk přistál na okenním parapetu Senátního domu, odkud ho museli později sundávat dlouhou tyčí.  

Dny před promocí byly plné vysedávání na trávě, jízd na kole, pikniků, výletů do hospod a mnoha dalších odpočinkových činností. Konečně jsem měl možnost zajet se podívat na operu do Londýna, navštívit starobylé panství Anglesey kousek od Cambridge, účastnit se poetického zpívání na řece Cam a otevřít knížky, které mi několik měsíců odpočívaly na stole. Také jsem se poprvé za život účastnil jednoho z proslulých cambridgeských červnových plesů. Vybral jsem možná ten nejvěhlasnější, který se koná v Trinity College. S lehkou ironií, avšak velkou chutí, jsem se ponořil do opojného víru noční hudby, tance, kolotočů, ústřic a šampaňského. Britský bulvární list Daily Mail nezklamal a v rámci své oblíbené kratochvíle napsal o plese svůj každoroční článek, ve kterém upracované a schlíplé cambridgeské studenty vykresluje jako hýřivé a prostopášné budižkničemu. Zkrátka a dobře, všechno bylo, jak má být.

Výsledky zkoušek, které dorazily tři dny před plesem, mě potěšily. Obstojné umístění mi zajistilo, že se v příštím roce budu moci vrhnout na magisterský obor na téže univerzitě. V žádném případě nelituji toho, že jsem se během cambridgeského studia přeorientoval na přírodní vědy: rozšířil jsem si obzory, uvědomil si řadu důležitých skutečností, přičichl k práci v laborce a oprášil své matematické dovednosti. Od studia vědy se však navrátím zpět ke studiu filozofických otázek, které vědu nutně provázejí. Vědecké metody v kombinaci s filozofickým odstupem mi doufám umožní to, o co jsem vždy usiloval: porozumět světu. Naštěstí jsem si však letos již odbyl své poslední zkoušky a nyní mě už bude čekat jen a jen samostatné bádání.