Integrated Design Project – největší zážitek i noční můra zároveň

Zadáním bylo v šesti či sedmičlenných skupinách sestavit robotické vozítko od základních součástek a naprogramovat jej na vykonávání přiděleného úkolu. V posledním týdnu se poté konal závod mezi „roboty“ jednotlivých skupin. Úkol spočíval v třídění krabiček s elektrickými obvody uvnitř podle typu zabudovaného obvodu a v následném rozvozu krabiček do příslušných lokací na „hrací ploše“. V rámci skupiny jsme byly rozděleni do tří týmů. První (v našem případě tříčlenný) měl na starosti design a sestavení robota. Druhý (dvoučlenný), do nějž jsem patřil já, navrhoval a sestavoval příslušné elektrické obvody zajišťující jak pohon, řízení a navigaci vozidla, tak analýzu a třídění krabiček. Třetí z týmů (rovněž dvoučlenný) měl na starost programování logických a kontrolních funkcí a po celou dobu úzce spolupracoval s mým elektrickým týmem. Před započetím projektu jsem znal pouze svého „elektrického“ spolupracovníka, zbylé členy jsme vůbec neznali. Celá fáze přípravy robota trvala 4 týdny, během nichž jsme kromě samotné výstavby museli sepisovat mnoho analýz, dělat prezentace o průběžném vývoji a v neposlední řadě absolvovat technická schválení všech podsystémů, které jsme chtěli použít. Projekt tak působil velmi reálně, ačkoli právě nekonečné analýzy a prezentace byly často noční můrou nás studentů a jejich příprava nahradila spánek během mnoha listopadových nocí. Na druhou stranu samotný vývoj a testování robota byly skvělou výzvou, na níž jsme uplatnili široký záběr předchozího studia.

Jelikož projekt probíhal „navíc“ ke standardnímu přísunu přednášek a supervizí (a v mém případě i veslování), jednalo se o neuvěřitelně časově a fyzicky náročný měsíc. Poslední týden trimestru na začátku prosince jsme trávili od rána do noci testováním vozidla spolu s programovacím týmem a kousek po kousku jsme zprovozňovali zdánlivé maličkosti, jež často vyžadovaly mnoho hodin práce. Jelikož mechanický tým naše nadšení z projektu zcela nesdílel a mimo povinné hodiny s námi příliš nespolupracoval, museli jsme se nakonec ujmout i mechanických oprav, bez nichž by naše ostatní práce přišla vniveč. Nakonec se však podařilo zprovoznit všechny potřebné funkce. Největší odměnou poté bylo, když náš robot finální soutěž proti ostatním 11 konkurentům vyhrál. Bylo zajímavé vidět různé postupy a taktiky napříč skupinami a ještě dlouho hřál u srdce pocit, že naše fungovaly nejlépe.

IDP je velice silným zážitkem v rámci studia na Cambridge i proto, že po dvou letech téměř výhradní spolupráce s kalkulačkou a tabulkami hodnot se v rámci tohoto projektu stane opět nejdůležitější spolupráce s lidmi. I v relativně malé sedmičlenné skupině se pomíchali studenti s různými zájmy, zkušenostmi a mírou entuziasmu. S členy programátorského týmu, studenty z Malajsie, jsme se stali velmi dobrými kamarády a před Vánoci jsem měl tu čest přivítat je na návštěvě v Praze.
Nyní se nacházíme kousek za polovinou druhého trimestru. Během prvních 4 týdnů jsme rovněž absolvovali zajímavý projekt, jenž měl dočinění s chováním budov při zemětřeseních. Rozsahem se však ani zdaleka neblížil IDP. Během druhé poloviny tohoto trimestru se vracíme zpět k tradičnímu schématu jednotlivých „laborek“. Jedná se také o posledních pár týdnů, které absolvujeme všichni spolu jako ročník. Po Velikonocích již budeme studovat volitelné předměty, které povedou ke specializaci ve 3. ročníku. Způsobům specializace a mému vlastnímu rozhodování se budu věnovat v příštím článku. Dobrou zprávou je, že předmětů, které bych rád v nadcházejícím roce studoval, je více než kolik si mohu vybrat. Tak snad vyberu správně.