Identita na kampusu

Volba předmětů a aktivit na další semestr je pro mnohé stejně stresující jako závěrečné zkoušky. Studenti jsou totiž tak trochu jako nenasycené roztoky. Prahnou po poznání nepoznaného a nové zkušenosti sají jako spongiózní tkáň. Bezhlavě se tak vrhají po každé příležitosti, aby nepromarnili jediný zlomek vysokoškolské rapsodie, pak ale končí valením kolosální masy nedokončené práce jako Sisyfos, aby vzápětí zjistili, že rapidní změna kontrastu za okny ohlašuje příchod rána. Přítel spánek si vzal neplacenou dovolenou a odjel na Bahamy.

Je možné mít mládeži nenasytnost za zlé? Ne pokud se nacházíte v samém centru sluneční soustavy (jak Fazolové město označuje Oliver Wendell Holmes). Na okamžik se posaďte na kolečkovou židli místo studenta. Na vaší šedivé mikině je šarlachem vyšito Boston University a okny dovnitř vstupuje atlantické proudění. Nyní si položte stejnou otázku jako student.

Vidíte jasný obrázek vaší zamýšlené trajektorie? Tak které ze sedmi tisíc nabízených předmětů si zapíšete? Mužnost v židovské literatuře? Vypadáte spíše na historii rock’n’rollu, ale pokud vás baví biomechanika primátů, mohu doporučit také kontroverze vesmíru. Chopíte se iniciativy v jedné z pěti set studentských organizací? Členství v Klubu archeologie se cení, Spolek organického zahradničení hledá obsluhovače kultivátoru a Sdružení inženýrek přijímá i z mužských řad. Jak budete trávit víkendy? Je libo autorské čtení irských básníků, nebo jste spíše na úderné riffy hard rockových kytar? Stále vám v těle schází kyselina mléčná, to však rychle napraví lekce šermu, zápas v lakrosu nebo wiffleballový turnaj. Preferujete spíše pasivní sportování na polstrovaných sedačkách? Pak musíte do severních končin – s čtyřlístkem na utkání Keltů, poslouchat řev bostonských medvědů a oblékat červené ponožky. Položte si otázku znovu. Je představa jasnější, nebo získala matný odlesk uhlíkového krystalu? Zdají se vám všechny nabídky lákavé? Tak proč se nepustit do všech?

Klíč k maximalizaci zisku ze studií spočívá v rovnovážném uspořádání stránky akademické, mimoškolní a sportovní, přičemž míra rovnováhy závisí na individuální schopnosti time managementu, koncentrace a regenerace. Schematicky se dá život na kampusu představit jako rovnostranný trojúhelník balancující na ostrém hrotu. Každá aktivita je jako závaží naklánějící rovnováhu k té či oné straně. Pokud závaží naložíte příliš, výztuž trojúhelníku nevydrží přílišnou tenzi a pakliže alespoň některé neodhodíte, celý systém skončí pohřbený v troskách neúspěchu. Podobný efekt nastává, pokud je zátěž příliš jednostranná – trojúhelník se cestou nejmenšího odporu vydá k místu s nejnižší potenciální energií, tedy na dno. Jedině pečlivě uspořádané rozmístění sil přiměje systém setrvat v poloze stabilní. Rovnováha si ale ráda hraje na schovávanou a málokomu se ji podaří najít napoprvé.