Hillary term mého třetího ročníku na Oxfordu

104 dní se může zdát jako hodně, ale věřte mi, i kdybyste se zodpovědně učili alespoň 7 hodin denně, nezvládli byste se naučit všechno, co po nás naši zkoušející chtějí. Závěrečné zkoušky nejsou lehké. To je také důvod, proč si u každé zkoušky můžeme vybrat 5 z 8 otázek, a i přesto je minimum požadovaná známka pouze 40%. Ti nejlepší z nejlepších získají něco přes 70%. Nicméně pořád přibíráme nové učivo a musíme pracovat na úkolech z nových předmětů, a proto na opakování zatím není moc čas.

Na začátku tohoto termu jsme měli možnost vybrat si ze dvou volitelných modulů – Charakterizování materiálů a Počítačového modelování. Charakterizování zahrnovalo metody, jako jsou skenovací elektronový mikroskop a rentgenová difrakce. Modelování se zaměřovalo na počítačové simulace chování materiálů od jejich elektronové struktury až po makroskopický proud horkého vzduchu v chladícím zařízení. Protože jsem již měl nějakou zkušenost s rentgenovou difrakcí i dalšími metodami z mých dvou stáží na Ústavu Jaroslava Heyrovského a z UCSB, vybral jsem si modelování, abych se naučil něco více z teoretické a výpočetní stránky výzkumu. Jednalo se o dvoutýdenní kurz, na konci kterého jsme měli za úkol sepsat dvě zprávy ze dvou individuálních výpočetních zadání. Byla to pro mě nová zkušenost, během které jsem se naučil dovednosti, které věřím, že zúročím příští rok během mého Part II projektu. Ještě než jsme odevzdali zprávy z Modelování, začaly nám nové přednášky. Tentokrát jsem si vybral ‘Advanced Polymers’, ‘Advanced Manufacture with Metals and Alloys’, ‘Devices, Memory and Storage’ a ‘Advanced Engineering Alloys and composites’. Vybral jsem si schválně čtyři namísto tří kurzů, jelikož mi to dává výhodu širšího výběru otázek u zkoušek.

Kromě současné práce na tutoriály a opakování si na zkoušky se také snažím zorganizovat si svůj Part II projekt, který je v podstatě jedinou náplní nadcházejícího čtvrtého ročníku. Přestože to není moc běžné, rozhodl jsem se zorganizovat si projekt mimo Oxford. Využil jsem dobrého vztahu, který má naše oddělení s oddělením materiálů na MIT (Massachusetts Intitute of Technology) a zajistil jsem si projekt na této, pravděpodobně nejprestižnější technologické univerzitě na světě. Strávím tudíž příští rok 7-8 měsíců výzkumem v Bostonu. Projekt bude zahrnovat spékání (sintering) nanokrystalů, metodu, která nabízí syntézu nových materiálů s jedinečnými vlastnostmi. Poté bude mým úkolem sepsat diplomovou práci, kterou obhájím zpět v Oxfordu.

Věřím, že výzkum na univerzitě s tak velkou reputací jako má MIT, bude jedinečnou zkušeností. Navíc budu pracovat pod vedením mladého vynalézavého profesora, který vedle držení více než deseti patentů a vedení „spin-out“ společnosti, je zároveň vedoucím oddělení materiálů na MIT. Studium na MIT je zároveň skoro až naplnění snu, jelikož jsem jako mladší sledoval přednášky chemie pevných látek z MIT online a obdivoval jsem profesionalitu a kvalitu jejich výuky.

Nicméně abych se mohl začít těšit na čtvrtý ročník, musím nejprve dokončit ten třetí. V cestě pořád stojí Finals, které jsou prioritou číslo jedna. Je přede mnou mnoho poznámek z přednášek, které se musím naučit, knížek, které si musím načíst a příkladů, které si musím projít během následujících 104 dnů.