Excel nejsou jen tabulky…

Než jsme se ponořili do knih a začali s velice stresující přípravou na první zkouškové období, museli jsme řádně oslavit konec druhého trimestru a dokončení některých menších, ale přesto stejně důležitých zkoušek, které jsme psali na konci druhého trimestru. Se dvěma kamarádkami jsme vyrazily na dvoudenní výlet do anglického pobřežního města Brighton, které se nachází jižně od Londýna. Byl to úžasný zážitek, poznaly jsme novou část Anglie a zažily jedinečnou atmosféru, kterou je Brighton proslulý. Do Londýna jsme se vrátily odpočaté, nadšené a připravené pilně studovat. 

Následující měsíc jsem strávila doma v Praze. Když jsem se během roku připravovala na různé zkoušky a testy, zjistila jsem, že se raději než v knihovnách a studijních centrech učím sama doma, a proto jsem se rozhodla, že se na zkoušky budu připravovat v Praze.  Převážně jsem se učila doma ve svém pokoji, ale čas od času jsem se setkala se svou kamarádkou z oboru, která je úplnou náhodou také z Prahy a učily jsme se spolu. Měsíc utekl jako voda a než jsem se nadála, byl čas vrátit se do Londýna na první zkoušku…

Zkouškové období je samo o sobě dost stresující. Na UCL se zkoušky nekonají na školním kampusu, ale v ExCel Centru ve východním Londýně. ExCel je velké kongresové centrum a výstaviště, které se nachází přímo vedle londýnského letiště City. Díky tomu všemu nás při zkouškách rozptyloval nejen stres, ale i neustálý hluk. Ať už to byly zvuky motorů z výstavy aut od vedle, nebo hudba z jakékoliv jiné akce, která se v ExCelu zrovna konala nebo hluk z přistávajících a startujících letadel nad našimi hlavami, měl ExCel i své výhody. Zaprvé, se jedná o obrovský komplex, kde je nespočet kaváren a restaurací, což se samozřejmě vždy hodí, ať už před nebo po zkoušce. My se před každou zkouškou (začínala v 10 hodin) vždy sešli na společnou snídani, abychom alespoň trošku zahnali stres. A zadruhé se z ExCelu během zkouškového období stalo takové neoficiální centrum studentů UCL. Vždy bylo fajn narazit na kamarády z jiných oborů, které přes rok na kampusu UCL jen tak nepotkáte. V neposlední řadě jsme se díky ExCelu dostali do úplně nové části Londýna, kterou mnoho z nás do té doby nikdy nenavštívilo. ExCel je také, co by kamenem dohodil, od londýnské lanovky Emirates AirLine, která spojuje Greenwichský poloostrov a the Royal Docks, a tak jsme měli i výborný námět na výlet na oslavu poslední zkoušky. Když jsme dopsali naší poslední zkoušku, vyrazili jsme na lanovku a dojeli do Greenwich. Prošli jsme se po parku, navštívili greenwichskou observatoř a místní trhy a pochutnali si na vynikajícím all-you-can-eat bufetu v Pizza Hutu. Byla to hezké zakončení zkouškového období a také fajn záminka se lépe poznat. 

Po zkouškovém už nás čekaly jen dvě hlavní události. Jedna příjemná a druhá méně. Tou příjemnou byl večírek na lodi organizovaný naším Chemicko-fyzikálním spolkem. Byla to všemi dlouho očekávaná událost, největší společenská akce spolku za celý rok. Sešli jsme se na Festival Pier na Southbank, odkud naše loď na minutu přesně v 19:00 hodin odplula. Okružní plavba vedla podél Big Benu a parlamentu do Chelsea a pak zpět na druhou stranu až ke Canary Wharf do modernější části Londýna. Bylo úžasné, že plavba  vylákala do víru velkoměsta i povětšinou méně společenské vědátory z jejich chemických učeben a laboratoří.
 
Pozorovat Londýn a jeho nasvícené památky z paluby lodi byl úžasný zážitek, možná i proto, že stres ze zkoušek byl ten tam a obavy z výsledků jsme na chvíli utopili ve sklence vína či piva.

Tou poslední, méně příjemnou událostí, bylo stěhování z kolejí a loučení se spolubydlícími.  Prožili jsme spolu prima rok, sice se z nás nestali nejlepší kamarádi, ale moc nás bavilo spolu bydlet a potkávat se v kuchyni, na chodbách, povídat si, smát se, třeba tomu, jaký nepořádek jeden ze spolubydlících po sobě všude nechává. 
Zabalit si vše, co si s sebou člověk na rok života přivezl, není tak jednoduché, jak se může zdát. Nakonec jsem z Londýna odjížděla s pěti kufry, dva jsem si musela dokoupit, abych vše zabalila.  Naštěstí mi se vším tím stěhováním pomohla maminka. I tak to ale muselo být zábavné nás pozorovat, jak se snažíme na nádraží cestou na letiště přepravit všech pět kufrů po eskalátorech. Nakonec jsme to ale zvládly a dorazily v pořádku domů.

Teď se snažím si všemožně zpříjemnit a zkrátit čekání na výsledky zkoušek, které škola zveřejní začátkem července. 
Momentálně si užívám Prahu, svou rodinu a kamarády, chodím na brigádu a už se moc těším, co přinese další školní rok…