Erasmus v „Košicích“

Dokonce jsem byl konfrontován s názorem, že to představuje zhruba takový kulturní šok, jako bych jel na výměnu do Košic (s čímž tedy rozhodně nesouhlasím, už jen proto, že půlrok v Košicích by vyšel výrazně levněji…). Jenže právě ona relativní kulturní i geografická blízkost Praze je to, co mě na Vídni lákalo. Baví mě tato dvě města porovnávat, jelikož mají společnou historii a podobné výchozí podmínky, přesto podle různých žebříčků nabízejí rozdílnou kvalitu života ve prospěch rakouského hlavního města. Je těžké po necelých dvou měsících posoudit, zdali tomu realita skutečně odpovídá, ale rozhodně jsem si již vědom některých rozdílů mezi oběma městy, co se týče zásadních témat celospolečenského významu. Jedním z nich je rozhodně naléhavost, s jakou na člověka útočí předvánoční nálada.

Kluzká vrstva pomalu tlejícího listí, kterou jsou pokryty chodníky po celém městě, napovídá, že podzim je ve Vídni v plném proudu. Byl jsem tedy trochu zaskočen, když už v prvním listopadovém týdnu vyrostlo na jednom z nádvoří univerzitního kampusu obrovské vánoční tržiště. Proplétat se mezi ruským kolem a jesličkami s živým oslem, krávou a poníkem, abych včas dorazil na cvičení, má sice své kouzlo (nemluvě o možnosti odměnit se po poněkud zdlouhavé večerní přednášce horkým punčem), ale přesto bych tento vývoj situace označil za poněkud unáhlený. Je mi jasné, že adventní atmosféře se zrovna tady v následujících týdnech jen těžko vyhnu, ale prozatím bych snad byl raději, kdyby celé město ještě vánoční mánii nepropadalo – jen by mi to připomínalo, jak rychle tu čas utíká.

Těžko se mi věří, že je za mnou už třetina mého zdejšího pobytu -  vždyť škola se pořádně rozběhla teprve před pár týdny. A ač byl ten rozjezd relativně pozvolný, po téměř půlročních prázdninách byl celkem nezvyk opět usednout do lavic. Teď už je ale vše stabilizováno a zdá se, že si s přehledem poradím i s tím, že jsem si omylem vybral téměř všechny předměty na magisterské úrovni. Toho rozhodně nelituji, jelikož jsou vesměs zajímavější než teoretické předměty na bakalářské úrovni, kterých jsem si v Rotterdamu užil dost. Na jednom předmětu například v týmech spolupracujeme na výzkumném projektu naší profesorky zaměřeném na ochranu žurnalistů při jejich práci – zkoumáme databáze zavražděných novinářů a zjišťujeme, jaké jsou v nich ukryty vzorce a trendy. Tato práce s daty mě baví a příjemným bonusem je rozhodně pocit, že bude reálně využita a bude tak mít větší smysl než většina výstupů z různých předmětů, které končí hodnocením učitele a následným vymazáním z počítače. Jsme tak rozhodně více motivováni k podání kvalitního výkonu.

Když jsem se před rokem rozhodoval, zdali usilovat o výjezd na studentskou výměnu, říkal jsem si nejdříve, že pro to není důvod – v Rotterdamu si jako zahraniční student občas stále připadám trochu jako na Erasmu. Nakonec jsem se ale rozhodl jinak a nelituji. Kromě jiného jsem si tímto pobytem zatím ověřil, že jsem mnohem přizpůsobivější než dříve – stěhování z jedné země do druhé už mám zvládnuté a mé převážně introvertní já lépe chápe, že je vždycky prospěšné se otevřít novým zkušenostem, zážitkům i lidem. A to jsou dovednosti, které se v životě rozhodně neztratí.

 Západ slunce nad Schönbrunnem – rozhodně lepší než v Košicích.