Epilog

Čas připomínal páru nad hrncem prchající neuvěřitelnou rychlostí. Z původních jedenácti týdnů, jenž nám zbývaly na dokončení výzkumného projektu, najednou byly týdny dva. Bostonská nemocnice Brigham and Women’s a naše laboratoř spadající pod Harvardskou medicínu se staly mým primárním domovem. Noci strávené optimalizací 3D biotisku byly na denním pořádku, laboratoř však naštěstí disponovala pohodlným gaučem, kávovarem, a neomezeným množstvím plechovek Coca-Coly. Chvíle odreagování obstaral stůl na ping pong.

Byl jsem v takovém tranzu, že na toto období nemám téměř žádné vzpomínky. Nakonec se nám však podařilo úspěšně jak zhotovit implantát aplikovatelný při chirurgické rekonstrukci hrudního koše, tak dokončit platformu pro fabrikaci tkání založených na hydrogelovém skeletu obsahujícím živé buňky. Stresu jsme se však nezbavili. 2. května jsme museli výsledky ročního výzkumu prezentovat na každoroční konferenci pořádané oddělením biomedicínského inženýrství. Té se účastní nejen profesorský sbor naší univerzity a dalších univerzit v Bostonu, ale také představitelé a náboráři společností z biotechnologického průmyslu.

Do toho všeho jsme museli složit závěrečné zkoušky z předmětů, které jsme si na poslední semestr zapsali. Netřeba uvádět, že den promoce byl značnou úlevou a pocitem naplnění z ukončení dlouhodobé výzvy. Zároveň tu byl však pocit prázdnoty, ztráta účelu, nevědomí, kam se vrhnout. Čtyřletá válka je dobojována. Jaký je následující bitevní plán?

Jak jsem rozvedl v minulém článku, v průběhu čtvrtého ročníku jsem podal přihlášky na několik PhD programů a zúčastnil se pohovorů. Díky skvělým studijním výsledkům a bohatým zkušenostem ve výzkumu se mi poštěstilo a na několik škol jsem byl přijat. Žádoucí univerzitu jsem pak vybíral s ohledem na zaměření výzkumu - chtěl jsem pokračovat v zobrazovacích metodách aplikovaných na nervovou soustavu. Proto jsem se rozhodl v září 2016 nastoupit na Dartmouth College v New Hampshire, kde budu studovat doktoranstký program Engineering Science se zaměřením v Engineering in Medicine. Mým projektem pak bude selektivní stimulace neuronů a vizualizace akčních potenciálů za užití piezoelektrických nanočástic a ultrazvukových vln.

Léto mezi promocí a počátkem PhD programu trávím cestováním s rodinou a sebereflexí. Je zvláštní se ohlédnout zpět a zhodnotit, k jakému vývoji došlo během čtyř let. Po gymnáziu jsem měl jen velmi matnou představu o budoucí kariéře, tato představa však jasně vykrystalizovala do konkrétního plánu v oblasti, která mě naplňuje. Především by ale nic z toho nebylo možné bez podpory nadace The Kellner Family Foundation, které patří můj nekonečný vděk.