Epilog

Kdosi říkal, že předpovědi počasí jsou jako ekonomické projekce; člověk se může vždycky mýlit, přesto nikdy nepřijde o práci, ba ani o ucho veřejnosti. Do Anglie se vracím po skoro dvou měsících a jen na pár dní, zato však velice významných – mám dnes promoci.

Nedávno jsem absolvoval týdenní kurz moderní žurnalistiky ve vydavatelství Economia, kde nás Jindřich Šídlo nabádal, abychom se v psaní vždy vyvarovali pchíšerných klišé a floskulí; má jich dokonce celý seznam. I proto se pokusím v reflexi ceremonie, jež slavnostně ukončí tři roky studia, vyvarovat všech konců kapitol a otevírání nových, ale i soudných dnů, ovoci mravenčí práce, symbolických teček a tak. Není to ale snadné, i já se v taláru a čtyřhranné čepici cítím trochu unášen patosem a nemohu za to, že obrazná pojmenování, která by vystihla pompu chvíle, novináři a politici dávno vyprázdnili do bezcenných banalit.

Univerzitní kampus se hemží rodiči s fotoaparáty. Právě jim je promoce určená, ne samotným absolventům. Ti už dávno vědí, jestli ve zkouškách uspěli a s kamarády, univerzitou a studentskými léty se loučili již před několika týdny, kdy univerzitu opouštěli doopravdy, obaleni kufry. Dnes jsme tu všichni v legračních maškarách kvůli svým příbuzným, kteří ty tři roky nezažili, a vše kolem jim není důvěrné známé. Ani nikdo z mé rodiny dosud v Yorku nebyl. Stejně jako všichni ostatní ukazuji na objekty, vyprávím, vysvětluji a fotím se. Pak konečně začíná samotný obřad.

Rektor, kterého vidíme poprvé v životě, se s námi procítěně loučí. Zdůrazňuje společenskou roli vzdělání a univerzit pro svobodu, demokracii a pokrok. Dostáváme diplomy. Teprve jeho humorná i vážná doporučení do budoucna, jimiž absolventy vyprovází, v nás najednou vyvolávají nostalgii, pocit ztráty a slavnostní vážnost. Co předtím vtipy kvitujeme jako šaškárnu, najednou vypadá příliš skutečně. Po ceremonii se zase nálada uvolňuje, pije se šampaňské a stále fotí. Jsme absolventy University of York.

Mně však snad studentská léta ještě nekončí. Po prázdninách, jež trávím s ekonomickými analýzami na stáži na Úřadu vlády, budu pokračovat ve studiu, byť stále ještě nejsem rozhodnut, jakou školu si vyberu z těch, kam jsem přijat. Studium filozofie, politologie a ekonomie v Yorku bylo však mimořádně formativní zkušeností, za niž jsem nesmírně vděčen i Nadaci The Kellner Family Foundation. Odcházím s diplomem s First class honours with distinction, lépe to ani dopadnout nemohlo.

Bylo to krásné a bylo toho dost.