EFPSA

Je to studentská organizace, která byla založena v roce 1985 na kongresu studentů psychologie v Portugalsku. V současné době má EFPSA 32 členů a Česká republika je jedním z nich. Tento rok poprvé jsme se do tohoto celého programu s naší školou také zapojily (Universita Palackého v Olomouci, Karlova v Praze a Masarykova v Brně jsou členy již několik let).

Proč to děláme?
Hlavní misí EFPSA je propojovat evropské studenty psychologie, rozvíjet způsoby a zvyky, které přispívají společnosti a posilovat akademickou úroveň psychologie. Dále pod záštitou EFPSA pořádají každoroční kongresy psychologie, které jsou nabité přednáškami odborníků, společenským programem a různými exkurzemi. Je toho mnoho, co můžeme díky EPSA získat a jak nám může pomoci se rozvíjet a pomáhat navazovat kontakty s lidmi z celé Evropy. Já se ale hlavně zaměřím na kongres, o kterém budu psát více.

Jak už jsem psala, každý rok se koná EFPSA kongres, každý rok ho organizuje jiná země, kam se pak studenti sjedou a užijí si tam vědecko-společensko-zábavní týden. Letos, konkrétně na přelomu dubna a května se všichni sjedeme do Rumunska. Měla jsem to štěstí, že jsem byla vybrána (ještě s pár studenty) ze stovky českých studentů, kteří se na kongres hlásili. Letošní kongres ponese název „Rozvoj a Technologie“. Jsem zvědavá, co mě tam čeká – studenti, co už na nějakém tom kongresu byli, jsou nadšení, někteří ze společenských programů, jiní z akademické části. Každý si tam najde to své (o svých zážitcích budu určitě psát v dalším příspěvku).

To, co je ale důležitější než letošní kongres v Rumunsku, je kongres příští rok tady u nás v Čechách. Ještě jednou připomínám, že se jedná o studenty pořádanou záležitost. Vy, co jste někdy něco podobného organizovali, víte, že se najde neskutečné množství detailů, které je třeba mít pořádně naplánované a pro každý detail mít aspoň dva náhradní plány. Nejdříve je třeba zajistit, kde se kongres bude konat, aby se tam pohodlně vešlo přes tři sta studentů, plus další účastníci, po té je nutné zajistit experty na danou tématiku, kteří jsou ochotni prezentovat své znalosti na danou tématiku, která bude Psychology of Science and Sexuality („Psychologie sexuální vědy“). Prezentovat své výzkumy či jiné poznatky mohou samozřejmě i studenti. Další velkou částí kongresu je sociální program, kam spadají exkurze a veškerý čas mimo akademický program. A v neposlední řadě je nutné na to všechno sehnat potřebné finance. Zatím jsme obdrželi příspěvek od UNYPu, ale musíme pátrat dál.

Social Team!
Já jsem v týmu, který organizuje sociální program, což je asi ta nejzajímavější část. Je nás na to zatím šest, ale postupně se tým ještě rozroste. Co je tedy naším úkolem? Hlavně aby se studenti nenudili a na tento kongres nikdy nezapomněli! Budeme pořádat různé kulturní večery, workshopy přes den, exkurze, diskotéky, apod. Zatím jsme se sešli jen jednou, kdy jsme s týmem odjeli na chatu v lesích (aby nás tam toho moc nerozptylovalo, navíc byla třeskutá zima, takže jsme ani neobjevovali podkrušnohorské lesy), kde jsme celý víkend dávali dohromady nápady a pokoušeli se nějakým způsobem strukturovat, co nás napadlo – nebylo to tak snadné, jak se zdá. A jestli se vám při slově „chata“ vybaví okamžitě kvanta alkoholu, tak vás zklamu. My jsme poctivě pracovali.

A co ještě...
Kromě organizace EFPSA kongresu, naše škola (konkrétně tedy Empire State College) pořádá ISRS (asi ulítáváme na zkratkách... Znamená to International Student Research Symposium). Je to jednodenní událost, na které budou mít studenti možnost prezentovat své výzkumy. Pozvánky byly rozeslány po univerzitách psychologie v Čechách, na Slovensku, v Rakousku, v Holandsku a v Německu.

Dále také už po druhé proběhl experiment se studenty z Dánska v oblasti pozitivní psychologie, o kterém jsem psala v minulém příspěvku. Studenti opět rozdávali náhodně radost kolemjdoucím. Mohli jim dát květinu, zaplatit menší útratu v kavárně, cokoliv co je napadlo. Z předešlého experimentu jsme měli tu zkušenost, že sladkosti lidé odmítali (už od malička nám rodiče opakovali: „Nikdy si neber bonbónky od cizích lidí.“ A tak s tím žijeme do dospělosti, a třebaže tušíme, že se nám nikdo nesnaží podstrčit otrávenou hašlerku, odmítneme.)

A co se týká aktivit mimo školu, na začátku února jsem byla navštívit své dávné kamarády do Linköpingu ve Švédsku. Celou zimu tam bylo podobně jako u nás, ale na čas, kdy jsem přijela, mě přivítala poctivá sněhová nadílka. Překvapení byli i sami Švédové, což bylo patrné ze zasněžených kol na parkovištích. Bohužel jsem neměla moc času si prohlédnout Stockholm. To až příště...