Druhý semestr – hektičnost nebo jen příjemně nabitý režim?

Zatímco u všech ostatních studentů se moje původní domněnka dá aplikovat, u mě a mých spolužáků z Evropského managementu je tomu jinak. My, jako jediní studenti této univerzity, musíme stihnout za dva roky to, na co ostatní mají o rok, v některých případech dokonce o dva roky více. Někdy je doopravdy vtipné poslouchat nářky přátel, kteří si stěžují na tři závěrečné zkoušky v červnu s tím, že někteří šťastlivci budou mít jen jednu nebo dvě. Věta, že já jich budu mít šest, jim sice poskytne jakousi radost, ale mne upřímně děsí. A aby nás nikdo zbytečně neuklidňoval, že to tak hrozné nebude, lektoři se rozhodli nám zadat spoustu práce již teď, prý abychom si zvykali. Máme tři týdny na dva manažerské reporty, šest esejí na ekonomii a jednu esej na francouzštinu; zdá se to sice trošku nemožné, ale pláč nás evidentně nezachrání.

Za dosavadní dobu studia jsem však již přišel na všechny druhy nám poskytnutého vybavení a různé druhy studijní pomoci, které mi ulehčují jinak dostatečně nabitý rozvrh. Zjistil jsem například, že i po uzamčení univerzity v osm hodin večer stačí přiložit čipovou kartu studenta a celá univerzita společně s potřebným vybavením se vám otevře. Centrum pro podnikání, zaměstnanost a budoucí kariéru nabízí různé tutoriály o tom, jak správně napsat motivační dopis, anglický životopis nebo to, kde hledat praxi. Kolejní tutoři nabízí pomoc s psaním esejí, s osvojením učících návyků nebo s co nejlepším rozvržením času. Studentská unie zase poskytuje finanční podporu do 1500 liber, pokud se student rozhodne podnikat a komise projekt uzná za vhodný s potenciálem úspět na trhu. Pokud se tedy rozhodnete těžit z univerzity maximum, pochopíte, proč je zdejší školné takové, jaké je a proč se bude v nejbližší době navyšovat.

Jak jsem ale již zmínil ve svém posledním příspěvku, v Británii platí to, že pokud je titul to jediné, co jsme si z univerzity odnesli, univerzita selhala. A tak se i nadále snažím aktivně žít studentský život a zapojovat se do různých aktivit. Za svůj velký úspěch považuji posun ze studentské rady do ekonomické komise Lancaster univerzity, kde i nadále zastupuji studenty prvního ročníku, ale mám větší šanci prosadit názory své i ostatních, jelikož v této komisi se jedná přímo s managementem departmentu.  I nadále jsem členem skupiny „Mezinárodního partnerství škol byznysu“, kde jsem potkal své současné nejbližší přátele a též se zapojuji do různých jednodenních aktivit pořádaných univerzitou.

Za další velkou událost tohoto semestru považuji podpis smlouvy na ubytování pro příští rok. Univerzita se snaží poslat co nejvíce studentů bydlet do města, aby zde na kampusu měla místa pro studenty prvního ročníku. Společně s dalšími dvaceti přáteli jsme tedy požádali univerzitu, zdali by nám byla ochotna najít pět domů blízko sebe. Štěstí nám více než přálo, jelikož univerzita odkoupila do svého vlastnictví vilu pro dvacet tři lidí, kterou nám byla ochotna pronajmout za stejnou cenu, jako by byly ostatní byty a domy. Nikdo jsme neváhali, smlouvu podepsali a v září se můžeme nastěhovat :).