Druhý rok ve zkratce

Bylo milé zase po prázdninách vidět přátele a kamarády ze školy. Většina z nich zůstala na koleji, ale někteří jsme si našli svoje apartmány a bydleli už na vlastní pěst. Bydlel jsem společně se třemi spolužáky asi 20 minut metrem od školy. Tento druhý rok snad utekl ještě mnohem rychleji než ten první, myslím, že jsem v něm udělal hodně práce a měl spoustu intenzivních zážitků.

Školní rok začal opravdu velice zajímavě. Na východním pobřeží Spojených států řádil hurikán, takže několik dní nelétala žádná letadla přes Atlantický oceán. Přiletěl jsem do New Yorku téměř o týden déle, než jsem měl naplánované, ale nic se nedělo, protože první týden je určený pro orientaci prvních ročníků a vyšší ročníky se pouze musí nahlásit, že dorazily. V tomto týdnu jsou také rozřazovací zkoušky pro všechny předměty, které jsou velice důležité pro zařazení studentů do tříd; nakonec je v tom zmatku někteří studenti nestihli vůbec. Také jsme dělali zkoušky z orchestrálních partů pro zařazení do orchestru.

O několik týdnů později byl také konkurz na koncertní mistry Juilliard Symphony Orchestra, na který jsem se díky svému skóre ze zkoušek dostal. Předměty pro podzimní semestr jsem měl zaregistrované z minulého roku, takže jsme rovnou naskočili do rytmu a tempa, v jakém jsme skončili na konci předešlého semestru. Letos jsem studoval předměty: Literatura a teorie III – Skladba 19. Století, kde jsme studovali hudbu zejména autorů Chopina, Schuberta, Schumanna, Brahmse, Strausse, Mahlera, Wagnera a dalších, Dějiny hudby – tam jsme studovali dějiny hudby od starověkého Řecka přes hudbu středověku, baroka a Bacha až po klasicistní hudbu Mozarta, Haydna a Beethovena, a Humanitní vědy – filozofický seminář ve kterém jsme četli o myšlenkách velkých filozofů Kanta a Konfucia a porovnávali jejich názory s dnešní realitou. Nadále jsem měl Juilliard Symphony Orchestra a také dvě komorní hry (klavírní kvartet a duo).

V podzimním semestru jsem byl také v “Lab Orchestra”, čili v cvičném orchestru pro studenty – dirigenty. Tento orchestr slouží nejen studentům dirigentství, aby si vyzkoušeli, jaké to je postavit se před orchestr, ale také pro instrumentalisty, kteří mají šanci načíst spoustu nových orchestrálních skladeb, které jsou běžnou součástí repertoáru světových orchestrů. V tomto orchestru se také můžete setkat s výbornými hostujícími umělci a dirigenty. Měli jsme na návštěvě koncertního mistra Berlínské Filharmonie, členy a sólisty New York Philharmonic, Royal London Philharmonic a mnoho dalších.
 

Mám úžasné hodiny hlavního oboru – hry na housle s Profesorem Glennem Dicterowem, koncertním mistrem New York Philharmonic. Glenn Dicterow hrál už ve svých jedenácti letech pravidelně se světově uznávanými orchestry. Studoval s legendami houslové hry jako Jascha Heifetz, Nathan Milstein a Henryk Szeryng. Od roku 1980 je koncertním mistrem New York Philharmonic a vystupuje s ní jako sólista každý rok. Během svého života spolupracoval se slavnými dirigenty jako Kurt Masur, Zubin Mehta, Claudio Abbado, Lorin Maazel, Ricardo Mutti a Leonard Bernstein, pro kterého natáčel hudbu k několika filmům. Celý život se také věnuje komorní hře a po celou dobu působení v New York Philharmonic také učí na Juilliard School of Music a také na Manhattan School of Music. Na obou školách učí jak hlavní obor housle tak orchestrální party. Glenn Dicterow nasbíral za život spoustu nejen hudebních zkušeností a já mám možnost se od něj učit. Pracuji s ním každý týden a pokaždé je to lepší a lepší, někdy až neskutečné… Na každé další hodině vyžaduje pro studium nový repertoár, málokdy se vracíme ke stejné skladbě dvakrát. Pro mne to znamená, zapamatovat si maximum z toho co mi říká a co mi předvádí na housle, a pracovat s velkým soustředěním. Musím říct, že je hodně striktní a přísný, ale zároveň je s ním legrace a hodně si to užíváme.

Tento rok převzal taktovku školního orchestru Alan Gilbert, šéfdirigent a hudební ředitel New York Philharmonic. Alan Gilbert je šéfdirigentem a hudebním ředitelem New York Philharmonic tří roky. Přestože má v New York Philharmonic oba rodiče – jeho matka i otec jsou houslisté – Alan Gilbert neměl od začátku své kariéry nic jistého a je to úkaz člověka, který se dokáže svou prací prodrat až na vrchol. Alan Gilbert má vystudovaný Curtis Institute of Music ve Philadelphii, The Juilliard School Of Music v New York a PhD. z Harvard University. Alan Gilbert začínal jako asistent šéfdirigenta Cleveland Orchestra a v roce 2000 se stal šéfdirigentem Royal Stockholm Orchestra a průběžně také 20 let spolupracoval se Santa Fe Opera Orchestra. Během těchto let se propracoval až ke jmenování šéfdirigentem New York Philharmonic v roce 2007. Je to příklad pro všechny studenty, že tvrdou prací a s trochou štěstí může člověk dokázat cokoliv. Alan Gilbert je také prvním držitel William Schuman Chair na The Juilliard School of Music. Byl jsem, na základě zkoušek, zařazen do jeho koncertího cyklu. Je to neuvěřitelná zkušenost pracovat s někým tak úspěšným, jako je Alan Gilbert. Tento fakt, že se právě on stal dirigentem Juilliard Symphony Orchestra, přivedl do školy mnoho hostujících světoznámých umělců, kteří zde hráli s New York Philharmonic.

Tento rok jsme pracovali s dirigentskými legendami Kurtem Masurem, Bernardem Haitinkem, nebo klavíristy Jeffrey Kahanem nebo Jeremy Denkem. Během roku se nám také naskytly příležitosti pracovat s hráči z Berlin Philharmonic, Vienna Philharmonic, London Symphony Orchestra a mnoha dalších. Bylo to úplně neskutečné mít možnost s nimi pracovat a slyšet jejich názory. Tímto je naše škola tak speciální. Samotný koncert s Alanem Gilbertem jsme měli v březnu těsně před jarními prázdninami. Po dvou týdnech intenzivních zkoušek jsme provedli Stravinkého Svěcení jara a Ravela Le tombeau de Couperin. Byl to nezapomenutelný zážitek a zkušenost koncertovat na podiu New York Philharmonic, Avery Fisher Hall, s tak skvělým hudebníkem a dirigentem jako je Alan Gilbert. Dokázal celý orchestr za pouhé dva týdny pozvednout na úplně jiný level.
 

Také jsem začal pracovat v oficiálním nahrávacím studiu ve škole, po večerech natáčím koncerty a jiné recitály. Je to velice příjemné, protože mohu slyšet mnoho svých kolegů, nemusím platit vstupné, naopak za to dostavám zaplaceno a ještě jsem se naučil pracovat s nahrávacím zařízením.
 

V prvním pololetí jsem měl dvě komorní hry. Jednou z nich byl Klavírní kvartet a naším coachem byl Joseph Kalichstein. Joseph Kalichstein je jeden z nejprominentnějších klavíristů v Americe. Přestože se Joseph Kalichstein narodil v Israeli, celý umělecký život prožil v USA. Vystudoval na The Juilliard School of Music hru na klavír. Spolupracoval a spolupracuje s umělci jako Leonard Bernstein, George Szell, Andre Previn, Daniel Barenboim, Pierre Boulez, Zubin Mehta a mnoho dalších. V roce 1977 hrál se svým klavírnim triem na inauguraci amerického prezidenta Jimmyho Cartera. Pracovali jsme s ním na Brahmsově Klavírním kvartetu, který jsme na konci semestru zahráli na recitálu ve Williams Residence Hall. Každý coaching byl neskutečně intenzivní a něčím speciální. Přestože je Joseph Kalichstein klavírista, nesoustředil se, tak jako mnoho klavíristů, pouze na klavír v naší skupině, ale měl připomínky ke všem členům skupiny ke mně jako primáriovi, k violistovi i cellistce. Hudebně se nám snažil pomoct s tak náročným dílem jakým Brahmsův klavírní kvartet je. Jeho připomínky směřovaly vždy k velké hudební myšlence, nikdy se nevyžíval ve vybírání maličkostí. V druhém semestru jsem s ním pracoval na Dvořákově Klavírním kvintetu. Naši skupinu ještě obohatily druhé housle. Bylo krásné sledovat, jak si Joseph Kalichstein libuje v ryze české hudbě Antonína Dvořáka, za jak cenný poklad ji považuje. V příštím akademickém roce bych s ním měl opět spolupracovat se svými kolegy ve studiu v klavírním triu.
 

Druhou komorní hrou, kterou jsem měl v prvním semestru, bylo duo – housle a klavír. Spolupracoval jsem se svou spolužačkou a vynikající klavíristkou Suejin Jung. Neměli jsme sice oficiálního coache, ale pracovali jsme s našimi profesory hlavních oborů – Glennem Dicterowem a Mattim Raekallio. Pracovali jsme společně na Beethovenových a Brahmsových houslových sonátách a také na různých virtuózních skladbách, které jsme na konci semestru nahráli na CD ve školním nahrávacím studiu.
 

Ve druhém semestru byl mou druhou komorní hrou smyčcový kvintet zvaný „cellový“. Našim coachem byl Nicholas Mann. Je to skvělý houslista a pedagog. Pracovali jsme společně na Schubertově kvintetu, který je považován za jedno z nejlepších děl světové komorní literatury. Moc jsme si práci na tomto kvintetu užili a byl to nakonec i skvělý zážitek provádět tuto skladbu na pódiu. Vyzkoušíte si, jaké to je být na pódiu nepřetržitě více jak hodinu.
Před Vánocemi jsem ukončil podzimní semestr; poslední týdny v semestru jsme měli hodně testů a zkoušek, ze kterých nám poté lektoři vypočítali procentuální hodnocení a tedy i konečnou známku. Těsně před Vánocemi jsem byl také zařazen do koncertního orchestrálního cyklu s dirigentem Larry Rachlefem, vedoucím dirigentského oddělení na Rice University v Houstonu. Nebyl to dlouhý cyklus, zkoušky na koncert trvaly asi jen 10 dní, ale bylo jich hodně a byly intenzivní. Koncert měl veliký úspěch, byl to jeden z nejlepších koncertů Juilliard Symphony Orchestra, dávali jsme dokonce i přídavek, což se na koncertech Juilliard Orchestra skoro nikdy nestává. Veliký ohlas měl tento koncert i ve skvělé kritice v New York Times.
 

Do tohoto finiše jsem ještě natáčel DVD nahrávku na Queen Elisabeth Violin Competition, což je nejslavnější houslová soutěž na světě. Bylo to velké množství repertoáru, připravoval jsem ho společně se svým panem profesorem Glennem Dicterowem a natáčel jsem v přepychovém školním nahrávacím studiu. Je pro mě neuvěřitelným osobním a profesním úspěchem, že jsem se dostal přímo do soutěže. Juilliard mi v tomto směru vyšel vstříc. Soutěž se totiž koná v době, kdy jsou ve škole všechny závěrečné zkoušky, a já jsem byl celé toto období v Bruselu. Juilliard mi povolil, že si z většiny předmětů budu moct udělat zkoušky, ještě než odjedu, pouze z dějin hudby budu muset dělat zkoušky až na začátku podzimního semestru.
 

Ihned po vánočních prázdninách nám začal jarní semestr a vše naskočilo nanovo. Tento semestr jsem dělal research na téma interpretace Beethovenovských houslových sonát. Bylo velmi zajímavé studovat názory a postřehy významných umělců současnosti i minulosti. Pracovali jsme na této práci společně s doktorem literatury a umění, který pravidelně píše články do New York Times a na blogy jiných významných deníků a magazínů. Postupně nás učil, jak efektivně zúročit svoje vědomosti a jak hledat v odborných literaturách. Když jsme měli dostatek materiálu, učil nás jak ho správně zužitkovat, jak správně propojovat myšlenky a jak účinně dovést čtenáře až k naší závěrečné ideji na daný problém. Tento semestr jsem byl zařazen do koncertního cyklu The Juilliard Orchestra s dirigentem Emmanuel Vuillaumem. Tento francouzský dirigent s námi provedl Wagnerovu předehru k Lohengrinovi, Berlioze Les Nnuits d’été a Eine Alpensinfonie Richarda Strausse, znovu v sále New York Philharmonic, Avery Fisher Hall. Byl to úžasný koncert s výbornou kritikou v New York Times. Se svým panem profesorem jsem se celý druhý semestr připravoval na Queen Elisabeth Competition v Bruselu.
 

O jarních prázdninách jsme s bráchou letěli do Santa Fe, New Mexico, kde jsme měli recitál a také jsme benefičně učili a podíleli se na koncertě žáků New Mexico School of Arts. Byly to moc příjemné prázdniny a byla radost vidět lidi, kteří hudbu opravdu milují a děti, které jsou vděčné, že jim poradíme a pomůžeme. Doufám, že se nám zase poštěstí tam jet příští rok zase.
 

Na konci dubna jsem odletěl na soutěž Královny Elizabeth do Bruselu. Byl to pro mne neskutečný úspěch jak profesní tak osobní. Dostat se do druhého kola soutěže, kterou vyhráli legendy i vycházející hvězdy houslové hry jako David Oistrakh, Leonid Kogan, Jamie Laredo, Vadim Repin, nebo Nikolaj Zneider, Sergey Khachatryan nebo Ray Chen. Celá atmosféra soutěže a lidé, kteří se přijedou podívat a poslechnout si soutěžící je skvělým zážitkem a nezapomenutelnou zkušeností. Většina účastníků bydlela v hostitelských rodinách, které se o nás staraly po celou dobu soutěže. Tyto hostitelské rodiny jsou lidé, kteří mají velký zájem o dění na soutěži a podporují svého soutěžícího. Celý Brusel, přestože je sídlem mnoha významných organizací Evropské Unie, žil touto soutěží. Byly na ni přítomné štáby z televizí, rozhlasových stanic a celá soutěž byla přenášena živě na internetu. Na zahajovacím ceremoniálu nám byly předány všechny potřebné dokumenty a byli jsme také seznámeni s naším korepetitorem, který nám byl přidělen na celou soutěž. Dále nám byla představena porota a losovalo se pořadí, v jakém se bude soutěžit. Celé první kolo trvalo týden; hrálo se pokaždé od tří hodin do sedmi odpoledne a poté od osmi do půl dvanácté večer. Celá soutěž trvala více jak měsíc. Publikum se neskládalo pouze z poroty a přátel soutěžících, ale seděli tam hlavně lidé z Bruselu, kteří nejsou profesionálními hudebníky, ale jsou nadšenými příznivci vážné hudby, bylo fantastické. Když jsem stál na pódiu, v hledišti nebylo slyšet ani hlásku; všichni se soustředili na výkon soutěžícího. Repertoár se skládal ze všeho, co si může jen houslista představit; od sólových sonát pro housle od Bacha, přes koncert W. A. Mozarta, sonátu romantické doby, přes vlastní recitál v délce 60 minut, dvou skladeb složených přímo pro Queen Elizabeth Competition 2012 až po finálový koncert, který měli všichni volitelný. Bohužel jsem se nedostal až do finále, abych měl šanci si zahrát Bartókův houslový koncert s National Belgian Orchestra, ale cením si této zkušenosti a doufám, že ji zužitkuji do budoucna. Můj pan profesor Glenn Dicterow byl velmi spokojený s mým výkonem i s výkonem mého bratra a řekl nám, že nejdůležitější, je stále se zlepšovat a nejužitečnější věcí na soutěžích je čas, který vložíme a věnujeme cvičení před nimi; jakmile soutěž začne, je to jen o momentálním výkonu a štěstí.
 

V lednu jsem se přihlásil a vykonal konkurz na jednu z nejprestižnějších letních hudebních akademií v USA Music Academy of the West v Santa Barbaře v Kalifornii. Ze stovek přihlášených jsem byl přijat s plným stipendiem ke studiu do houslové třídy Kathleen Winkler z Rice University v Houstonu. Kromě houslí program nabízí studium orchestrální hry pod vedením dirigentů L. Rachleffa, Y. P. Tortelier, A. Lazareva, komorní hry – Miró Quartet, opery, řadu masterclassů a koncertů, na kterých se letos představí osobnosti jako Kiri Te Kanawa, Gil Shaham, Miriam Fried, Cho – Liang Lin, Glenn Dicterow, Kathleen Dreyfus a další. Poštěstilo se mi, že budu mít hodinu právě s Gilem Shahamem a Miriam Fried. Přijetí na tuto letní akademii považuji za jeden ze svých dalších profesních úspěchů, 8 týdnů intenzívního studia v tak mimořádném prostředí a s tak skvělými umělci je jedinečnou příležitostí pro získání mnoha informací, uměleckých podnětů a zážitků. Program nabízí i pedagogickou činnost, která pomáhá rozvíjet schopnosti a uměleckou představivost malých dětí v Santa Barbaře. Rodiny z města a okolí, jejichž děti se amatérsky věnují hudbě, mohou po čtrnáct dní docházet do hodin ke studentům akademie. Je to skvělá příležitost předávat znalosti a zkušenosti, ale hlavně sdílet společnou lásku k hudbě. Po těchto osmi týdnech budu mít ještě dva týdny prázdniny, na které pojedu asi zpět do Čech, a poté už nám začne další akademický rok 2012-2013. Doufám, že bude tak inspirativní a profesně úspěšný jako tento rok a že budu mít štěstí potkat ty správné lidi.

Děkuji Nadaci The Kellner Family Foundation za mimořádnou podporu v mém studiu. Moc si jí vážím!