Druhý ročník, 3. trimestr – Zkouškový trimestr

V batohu jsem měl, jako obvykle, dvě irské flétničky. Každopádně obě tyto flétničky jsou kovové, a proto na letištním skeneru vypadaly jako dvě nebezpečné kovové trubky. Samozřejmě jsem byl proto požádán o jejich vyndání a vysvětlení. Když se ukázalo, že se jedná o flétničky, chlapíci z ostrahy letiště se hned začali dožadovat, abych jim něco zahrál. Tak jsem jim zahrál, abych dokázal, že ony dvě nebezpečné kovové trubky nejsou žádné smrtelné zbraně. To je přesvědčilo.

Do Británie jsem tentokrát letěl o dva týdny dřív, abych zde mohl studovat v klidu – znáte to, doma se nikdy nedá učit s takovou efektivitou, vždy vás něco rozptyluje. Musím konstatovat, že se to vyplatilo (teď, když už znám výsledky zkoušek) a hezky to nastartovalo můj mozek ještě před začátkem trimestru. Mojí strategií bylo napsat si co nejvíce písemek z minulých let, vzhledem k tomu, že je to jeden z nejlepších způsobů, jak se připravit dobře na zkoušky. Touto cestou si totiž nejen zvyknete na formát a způsob, kterým jsou zkoušky zadávané, ale také dostanete dobrou zpětnou vazbu na to, co je v různých předmětech považováno za důležité (a tedy se to často objevuje na zkouškách).

Pak začal trimestr. V tomto trimestru jsme měli jen čtyři předměty po dobu čtyř týdnů. Měli jsme Umělou inteligenci (velmi zajímavý a zábavný předmět, učil ji chlapík, který vypadal jako pirát), Teorii složitosti (teoretický předmět, bavili jsme se v podstatě převážně o problému P vs NP), Koncepty v programovacích jazycích (tento předmět mi připadal trochu jako povídání v muzeu – byl o starých programovacích jazycích a nových konceptech, které se v nich objevily) a nakonec celkem netradiční předmět pro informatiky: Ekonomie, právo a etika (myslím, že zde je název dostačující).

Přednášky jsme měli každý den od 11 do 13. Mně a mým dvěma slovenským kamarádům připadalo, že by byla ztráta času vstávat v 10 a chodit na přednášky (zbytečně bychom vyspávali). Tak jsme se rozhodli chodit do Computer Laboratory každý den už na osmou a napsat si každý den jednu starou, trojhodinovou písemku ve stejných podmínkách jako na zkoušce. Mělo to několik výhod oproti psaní starých písemek osamoceně:

1) Tím, že jsme tam byli tři, tak nikdo z nás „nepodváděl“, takovým tím způsobem, že píšete starou písemku, a řeknete si: „Jenom si přečtu tuhle jednu věc z poznámek...“. Potom člověk nedostane realistickou zpětnou vazbu na to, co umí, a co ne.
2) Tím, že jsme tam byli tři, tak se nedalo nepřijít, takže mě to nutilo být na sebe tvrdý.
3) Vždy jsme si potom odpoledne tu písemku společně prošli. To bylo asi to nejcennější, protože když člověk něco konzultuje s ostatními (a slyší, jak něco chápou oni), tak se tím strašně moc naučí.

Strašidelné na tom je, že když jsme si to zpětně počítali, tak jsme tímhle strávili asi 200 hodin, ale vyplatilo se to! Zkoušky poté přišly neskutečně rychle a věta, která je asi nejlépe vystihuje, je citát z Hunger Games (čtením kterých jsem strávil několik nocí na začátku prvního trimestru): „May the odds be ever in your favor“.

Toto byla akademická část mého života v třetím trimestru. Co se týče mého „druhého života“, byl rovněž plný zajímavých věcí. Jednou z nich byla psychologicko-informatická studie, které jsem se zúčastnil. Ona studie se týkala lhaní a jeho detekce pomocí sledování pohybu očí. Bylo to velmi stimulující a zábavné a rozhodně doporučuji zúčastňovat se psychologických studií – je to zábava a ještě si trochu vyděláte. Taky jsem začal programovat svoji grafickou knihovnu v Javě a doufám, že ji o prázdninách dokončím, vzhledem k tomu, že jsem se musel celý třetí trimestr nutit, abych na ní nepracoval a učil se.

Nyní je přede mnou zasloužené léto, za pár minut odjíždím dělat vedoucího na matematické soustředění. Tak už to začíná...