Druhý ročník, 2. trimestr – aneb skupinový projekt

Jako obvykle začnu s trochou akademického povídání. Předměty v tomto trimestru mi přišly jako dobrá kombinace velmi teoretických předmětů (Teorie algoritmů, Sémantika programovacích jazyků), velmi inženýrských, tedy praktických, předmětů (Počítačové sítě a Distribuované systémy) a taky předmětů, které kombinují obojí (Bezpečnost I, Databáze a Konstrukce kompilátorů). Většina z nich byla velmi stimulující, především proto, že jsem zjistil, že spousta věcí není zdaleka tak záhadných a komplikovaných, jak jsem si myslel.

Specialitou tohoto trimestru byl však předmět Skupinový projekt. Vše začalo již v minulém trimestru, kdy jsme dostali seznam projektů, které byly k dispozici, a měli jsme si z nich vybrat tři podle svých preferencí. Na začátku tohoto trimestru nám byl přidělen jeden z těchto projektů a taky naši skupinoví kolegové. Překvapivě jsem se dostal na projekt, který jsem měl jako první ve svém výběru – projekt Temná síť (Darknet).

Cílem projektu Temná síť bylo vyvinout aplikaci pro experimentální divadlo v Londýně. Ona aplikace měla být schopna sesbírat na každého z publika před začátkem představení co nejvíc informací z internetu, a to na základě dat, která o sobě člověk uvede při kupování vstupenky. Sesbíraná data by poté byla použita v průběhu představení k vystrašení lidí (představte si, že v divadle promítnou fotky, o kterých si myslíte, že jsou soukromé) a tedy k obecnému zvýšení povědomí o tom, že na internetu je nutné si hlídat bezpečnost a soukromí.

Náš tým měl pět členů (včetně mě) a měli jsme šest týdnů na dokončení celého systému. To zahrnovalo napsání specifikace, tři schůzky s naším klientem (vlastníkem onoho divadla v Londýně), napsání dokumentace, prezentace celé práce a samozřejmě doručení aplikace samotné. Co bylo ale důležitější, měli jsme se naučit, jak pracovat v týmu a jak si rovnoměrně rozdělit práci. Myslím, že tohle jsme zvládli velmi dobře a zpětně musím konstatovat, že nám to v týmu fungovalo nesmírně dobře (zvlášť když to porovnám s vyprávěním kamarádů z jiných týmů). Každopádně s výsledkem nejsem úplně spokojený, čekal jsem, že toho stihneme více, a že budeme schopni z Internetu získat o každém více dat.  Bylo to způsobené do velké míry technickými problémy, které jsme na začátku neočekávali. Ale výsledný systém má podle mě velmi dobrý design a půjde v budoucnosti snadno rozšířit, takže je dost možné, že ho ještě zdokonalíme.

A nyní k neakademickým záležitostem. Můj kamarád z Ruska měl v tomto trimestru narozeniny a s mým druhým kamarádem jsme se rozhodli dát mu dát něco speciálního. Shodou okolností měl můj kamarád v rámci svého experimentu zrovna přístup k tekutému heliu, takže jeden dárek byl jednoznačný – balónky plněné heliem. Bylo to velmi zábavné – plnit balónky heliem z 25litrové bomby s tekutým heliem ve fyzikální laboratoři s blikajícím osciloskopem v pozadí. Další věc, kterou bylo třeba udělat, bylo dostat balónky do mého pokoje přes půl města. Aby toho nebylo málo, tak jsem měl ještě schůzku s naším klientem ze skupinového projektu v Počítačové laboratoři, takže jsem balónky musel vzít s sebou (nebo spíš nad sebou). Byl to velmi zábavný zážitek, všichni se na mě usmívali a balónky se nade mnou třepotaly ve větru, jak jsem s nimi šel.

Další super věcí v tomto trimestru byla moje návštěva v Muzeu dopravy v Coventry. Coventry bylo britským ekvivalentem Plzně, tedy města, které je synonymem pro výrobu aut. To muzeum je obrovské! Několik věcí, které stojí za zmínku: Mají tam dvě nejrychlejší auta na světě, která obě pokořila rychlost zvuku. Mají taky vystavený známý DeLorean DMC-12, tedy auto, které hrálo velmi zásadní úlohu ve filmu Návrat do budoucnosti. Část muzea je také věnována historii Coventry během Druhé světové války. To proto, že Coventry bylo jedno z nejvíce nacisty vybombardovaných měst. Velmi se těším, až ho navštívím znova, jeden den zdaleka nestačil!

Celý tento příspěvek bych chtěl věnovat lidem na Ukrajině. Velmi si vážím jejich touhy po svobodě a doufám (a věřím), že se jim podaří si ji vybojovat.