Druhý první dojem

Už na konci minulého semestru bylo zřejmé, že získat ubytování na příští rok nebude zrovna nejjednodušší. V březnu jsem s přáteli pár bytů shlédla, ale než jsme našli ten správný, přišla omezení spojená s covidem. S trochou úsilí a spoustou online prohlídek a emailů jsme však jeden v srpnu našli, a získali jsme tak místo pro povinné dva týdny karantény po příjezdu v září. Doufala jsem, že komplikace tak končí, ale bohužel jich jen přibylo. Hned v prvních dnech jsme zjistili, že náš boiler je velmi temperamentní a ohřívá vodu nebo zapíná topení jen tehdy, kdy se mu zachce. Také jsme se museli smířit s karanténou bez pevného internetu a s matoucími dopisy od zprostředkovatelů plynu a elektřiny. Na konci naší izolace se však všechno vyřešilo a mé online studium začalo.

Tento semestr se zdá o hodně náročnější než ten předchozí. Možná je to jen přesunem většiny výuky na online platformy, nebo tím, že trávím většinu času právě ve svém pokoji. Moc tomu asi ani nepomáhá, že má židle přišla o jedno kolečko a má klika upadla zrovna když jsem si chtěla připravovat oběd. Proto jsem ráda za své spolubydlící, se kterými pravidelně prokrastinujeme u filmů, seriálů, karetních her anebo objednáváním jídla z nedaleké pizzerie.