DRUHÝ ROK, JEDEME DÁL

Plato, Aristoteles, Descartes, Hume, Berkeley, Locke a Boas - aneb můj semestr v sedmi slovech. Na tento semestr jsem si vybrala opravdu smrtelnou kombinaci předmětů plných filozofie a historie. Nemusí to znít zábavně, ale myslím, že už tomu začínám přicházet na kloub. Stostránkové čtení na jednotlivé předměty z týdne na týden mi stále dávají zabrat, ale nevzdávám to. Bojuji - aneb můj semestr v jednom slově. Můj první předmět se jmenuje úvod do filozofie, ačkoliv název “rozsáhlá filozofie pro experty” by dával větší smysl. Samozřejmě si teď dělám srandu, ale zato filozofie pro mě sranda není. Nikdy mi nedělalo problém číst a dělat si poznámky, ale sto stránek těžké angličtiny s argumenty jako například jak Descartes dokázal existenci externího světa nebo jak Thomas Aquinas odůvodňuje existenci boha, to není zrovna procházka růžovým sadem - spíše trnitými křovinami.

Můj druhý předmět tohoto semestru na tom s množstvím čtení není o moc lépe, ale zato mi obsahově sedl mnohem více. Předmět Americká historie a civilní práva zahrnuje témata jako počátky rasismu, rané civilizace, eugeniku a otroctví. Přednášky jsou zajímavé, interaktivní, a ačkoliv jsou obsáhlé, tak se člověk dozví nespočet zajímavých informací, které jsou dodnes relevantní. S tímhle předmětem si rozumíme. V Historii a systémech psychologie neboli “filozofii na druhou” se zabýváme tím, jak se psychologie vyvíjela od raných filozofů jako je například Plato a Aristoteles až po počátek dvacátého prvního století. Líbí se mi, že náš profesor vždy zdůrazní to, jak určitá teorie, systém nebo myšlenka je v psychologii dnes využívaná. Psychologie vzdělávání je sranda, a to asi i proto, že většinu teorií student zná prakticky ze svého života. V podstatě jen nazýváme odbornými termíny to, co prožíváme každý den. Posledním předmětem, kterým zakončuji týden je Etika aneb moje srdcová záležitost. Etika mě baví, a to z důvodu, že ve třídě máme velmi rozporuplné názory. Diskuze tak většinou bývají velmi kontroverzní, ale zároveň člověku umožní přemýšlet nad perspektivami ostatních více než nad jeho vlastními. Tak a to je můj semestr, zatím můj nejtěžší, ale možná právě proto i zábavný. Momentálně mám za sebou midterms, které se mi poprvé táhly tři týdny namísto jednoho, a já zjistila, že mnohem lépe zvládám krátkodobý intenzivní stres, než ten dlouhodobý, který je ale méně intenzivní. Po prvním týdnu jsem si říkala, že už by těch testů a příprav stačilo, a při představě, že mě čekají další dva týdny a ještě k tomu s filozofií až v tom třetím, jsem bojovala s nespolupracující motivací a stresem, jak jen to šlo.

Myslím, že druhý rok vysokoškolského studia je v mnoha ohledech klíčový. První dojmy z nového prostředí, kamarádů, profesorů a předmětů už pominuly a vše už probíhá tak nějak automaticky. Na jednu stranu je skvělé, že už nejste ten zmateně pobíhající prvák, ale namísto toho jste unaveně se plazící se druhák, který jim tento entuziasmus z nové etapy života přece jen trochu závidí. Je velmi snadné zapnout autopilota a sklouznout do stereotypu - škola, práce, kafe, škola, práce a připadat si, že nestíháte ani jedno. Abych se z toho brzy nezbláznila (pokud už se tak nestalo), tak jsem se rozhodla trochu oživit své mimoškolní a mimopracovní aktivity, zkoušet nové věci, nabírat nové zkušenosti, a tak stimulovat entuziasmus i v sobě - v druhákovi, kterého už jen tak nic nepřekvapí. Tím samozřejmě nechci říci, že každý den ve škole je stejný a stereotypní. Profesoři mají vždy nějaké eso v rukávu, jako například neohlášený kvíz, kterým nám studentům zpestří život, bez ohledu na to, jestli jsme druháci nebo čtvrťáci... Zpátky ale ke zkoušení nových věcí. Každý z nás má určitě nějakou charakteristiku sám sebe v podobě svých kvalit a nedostatků - aneb co nás baví, nebaví, v čem vynikáme a co nám naopak nejde. Tahle charakteristika se samozřejmě rozšiřuje do konce života, ale záleží na tom, jestli jejímu vývoji dáme prostor a jak velký. Nemusí jít o žádné velké změny, jde o to, aby se člověk rozvíjel, byl schopný uniknout z každodenní zaběhnuté rutiny a překročit svou komfortní zónu. Začala jsem tedy oživovat své pozůstatky z francouzštiny a každý týden se jí snažím alespoň pár hodin věnovat. Také ve škole pravidelně navštěvuji Tedx Circles, které jsou velmi inspirativní. V průběhu příštích měsíců mě také čeká má dlouho vysněná stáž. Zatím nebudu prozrazovat více, protože po své první návštěvě nechci dělat ukvapené závěry. Musím, ale říct, že se moc těším a první dojmy jsou velmi pozitivní. Věřím, že se nejen dozvím nové praktické informace, ale také, že mi stáž dodá potřebnou motivaci. Studium je samozřejmě důležité, ale člověk by si vždy mezi stránkami učebnic měl udělat čas i na něco nového a obohacujícího, protože i tím se rozvíjí.

Momentálně mám před sebou posledních pět týdnů tohoto semestru a očekávám, že to bude daleko větší chaos než doteď. Proto se soustředím na nabrání sil, abych v cílové rovince neselhala.