17. 11. 2018
2 minuty čtení
Momentálně se nám předměty rozdělily pro každý obor jinak a každý máme naprosto jiný rozvrh a předměty. Prvním z rozdílů tedy je, že už nesedím v učebně s dalšími 60 studenty, nýbrž pouze se 3, protože to je celkový počet nás, kteří chodíme na obor Hospodářská politika, který studuji. Hodiny jsou tedy o to pohodlnější, vzhledem k tomu, že je prostor pro debatu a otázky na naše profesory. Občas si připadám jako bych se vrátila zpět na Open Gate, kde je osobní přístup ke studentům jedním z důležitých aspektů při výuce.
Další rozdíl je specifikace předmětů. Konečně! Konečně mám předměty týkající se pouze oboru, který jsem si zvolila. Zároveň chápu, že v prvním ročníku jsme si museli projít i předměty, které nám přišli, že se k našemu oboru nehodí, nebo nebyly naše oblíbené jako například právo. Postupem času Vám však dojde, jak jsou všechny tyto humanitní předměty propojené, a že z každého potřebujete alespoň nějaký základ. Po úspěšném dokončení prváku se tedy mohu plně věnovat tomu, co mě vážně baví.
Další příjemnou změnou je, že je k nám přistupováno jako ke druhákům, tedy jako k dospělým lidem. V prvním ročníku jsem měla pocit, jako kdyby nás profesoři brali jako skupinu puberťáků, co vylezla střední školu a hodlá se jít momentálně flákat na soukromou školu. Teď mi přijde, že k nám přistupují jako k lidem, co už nějaké zkušenosti mají a přesvědčili se, že o studium a nové poznatky opravdu zájem máme.
Poslední změnou, kterou jsem zatím pocítila asi je nejvíce, je rozvrh. V prvním semestru jsem trávila skoro celý den ve škole na přednáškách, které u nás na CEVRU trvají hodinu a půl. V druhém semestru, i přes zvolení volitelných předmětů, mám rozvrh příjemně rozložen, takže se stihnu věnovat práci a koníčkům. Do školy si momentálně chodím spíš odpočinout od všeho toho spěchu v soukromém životě a nabrat nové informace a poznatky.
Zkrátka a dobře, letos se už konečně cítím jako ten pravý vysokoškolák. Tím, že jsem v prvním semestru měla hodně předmětů, navíc spoustu všeobecných, jsem se spíš cítila jako na gymnáziu, akorát, že v jiné budově. Momentálně studuji pouze oborové předměty a mám čas na brigádu a koníčky. Možná že i dostatek času, který momentálně mám, mě přiměl k rozhodnutí odjet příští zimní semestr na Erasmus. Zatím si nejsem jistá do jaké země, ale vypadá to na Itálii. Prostě být druhákem je fajn a tím bych to uzavřela. Vám, co jste tento blog dočetli až sem, přeji spousty studijních úspěchů a radostí ze života.
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION