15. 11. 2015
3 minuty čtení
7.00: Budíček
8.00: Sraz s dalšími studenty a administrativními zaměstnanci ze školy v loby Wasserstein. Dostáváme lístky na metro a míříme do Suffolk Superior Court House, který se nachází v centru Bostonu. Byli jsme tam pozváni soudcem v důchodu, abychom se podívali na soud a na soudní líčení, která právě probíhají.
Zdroj: https://itsgoodtoliveinatwodailytown.files.wordpress.com/2014/03/031914courtnl01.jpg
9.00: Jsme přivítáni soudkyní Bonnie Macleod a, rozděleni do několika skupin, pokračujeme do specifických soudních síní na různá soudní líčení. Máme na „výběr“ líčení v případu vraždy, pašování kokainu nebo případ, který zahrnuje žalobu ve výši milionu dolarů. Přesouváme se tedy mezi soudními síněmi s pomocí soudních koncipientů až do oběda.
Zdroj: https://threebeats.files.wordpress.com/2011/04/img_5756.jpg
12.00: Oběd máme servírovaný přímo v jedné ze soudních síní a 10 soudců se k nám připojí. Během oběda máme tedy možnost se jich zeptat na otázky ohledně soudního procesu, výběru porotců nebo jejich kariéry. Toto je jedna z úžasných věcí ohledně Harvardu - máme spoustu příležitostí se takto blízce setkat s lidmi, kteří jsou tak říkajíc „na vrcholu“. Je zajímavé, že když se bavíte s nějakým předním politikem, soudcem nebo aktivistou, tak Vám najednou dojde, že to jsou naprosto normální lidé a ne někdo, s kým se nemůžete mít „právo“ bavit, protože jste mladí a nezkušení. Většina z nich si dobře uvědomuje, že i oni byli v minulosti v našich pozicích a jsou tedy rádi, když můžou poskytnout radu ohledně výběru kariéry atd. V tomto případě se ukázalo, že soudci, kteří většinou působí tak přísně v soudní síni, jsou lidé s úžasným smyslem pro humor, pro veřejnou správu a hlavně k vám nepřistupují nijak nadřazeně a za to jsem byla velmi vděčná.
13.00: Po obědě někteří zůstávají na soudě, kdežto já mířím zpátky do Cambridge, protože mám později seminář.
14.00: Jelikož pracuji jako tzv. Research Assistant pro Harvard Law School Program on International Law and Armed Conflict (PILAC), tak musím do půlnoci odevzdat několik stránek analýzy o tom, co se za poslední týden stalo v konfliktních oblastech jako je Sýrie, Jemen či Mali a tak se do toho na dvě hodiny pouštím.
Langdell knihovna, Harvard Law School
16.00: V 17.00h mám seminář o politické filosofce Haně Arendt, který učí profesor David Luban (který je mimochodem naprosto úžasný). A protože si nemůžeme vzít do hodiny počítače (což tady hodně profesorů nedovoluje), tak si pročítám svůj příspěvek, který jsem odevzdala předešlou noc. Tento seminář máme každý týden a den před hodinou musíme odevzdat tzv. response paper, kdy reagujeme na podklady, které jsme měli přečíst na tu danou hodinu. Tento týden jsme četli o tom, jak Arendt pojímala páchání zla a to hlavně za nacistického Německa (tedy asi 100 stránek textu).
17.00 - 19.00 Seminář trvá 2 hodiny (tak jako většina přednášek) a v polovině míváme 5 minut přestávku. Profesor se na mě obrátí hned na začátku semináře a chce, abych popsala svoje názory v response paper zbytku třídy, což udělám a ostatní na to reagují. Tento seminář je asi můj nejoblíbenější předmět, jelikož se bavíme o podstatě a původu zla a to hlavně v nacistickém Německu. Hannah Arendt napsala několik knížek, ale asi její nejznámější je Eichmann v Jerusalémě, kde napsala, že většina zla je páchána lidmi jako je právě Eichmann - velmi prostými lidmi, kteří nemají v úmyslu páchat zlo, ale protože to od nich prostředí vyžaduje, tak se stanou tzv. ovcemi a poslouchají příkazy nadřízených bez jakéhokoliv protestu (Hannah Arendt to pojmenovala „the banality of evil“). Tento seminář je známkován na základě naší participace v hodině a především na základě naší závěrečné eseje, která musí mít alespoň 24 stránek (7 000 slov). Svoji esej píši o banalitě zla v kontextu mučení zadržených v Guantanamo Bay a Abu Ghraib americkými jednotkami.
Eichmann během jeho procesu v Jerusalémě.
Zdroj: http://cdn.timesofisrael.com/uploads/2014/12/AP629942197170.jpg
19.00-půlnoc: Po semináři si dám rychle něco na jídlo a pokračuji v sepisování analýzy pro PILAC, kterou odesílám kolem půl 12.
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION