Data nad zlato

Po svém posledním příspěvku, který se hlavně zabýval myšlenkou jak prezentace ekonomie ovlivňuje její vnímání jsem se rozhodl, že své příspěvky budu hlavně věnovat problematikám, které mě zajímají, protože mě moc nebaví psát „ze života”.

Tento příspěvek je inspirovaný mými současnými spolužáky, mnozí z nich se letos hlásí do konzultačních kanceláří, kde pak budou přes léto pracovat –například ve firmě typu Accenture, Boston Consluting Group či některé z méně známých firem. Konzultační kanceláře berou značnou část lidí z těch nejlepších univerzit a na Princetonu, například, více než 60% lidí odejde pracovat do investičních bank nebo konzultingu. Na Harvardu pak podobně.  [1] Na Oxfordu tomu není příliš jinak a toto číslo by se pohybovalo mezi  40-67%, záleží na definici. [2]  Byť je třeba poznamenat, že data pro Harvard a Princeton jsou pro čerstvé absolventy, zatímco data pro Oxford jsou pro čerstvé i starší alumni.

Jenže je tohle správně? Minimálně akademicky nejbystřejší lidé se sami naženou do míst, kde pokud pomineme-li děsivé množství času stráveného v práci, dělají práci se kterou mám dva problémy. 

Samozřejmě konzulting má mnoho podskupin, které se liší (od IT až po strategii), já bych se chtěl zaměřit hlavně na tu nejobvyklejší: management konzulting a budu mluvit pouze a jenom o něm – tj. na ostatní oblasti se toto vztahovat nemusí.

1. Značná část z toho, co konzultanti dělají, pravděpodobně nemá pro širší společnost větší přínos.
Management konzulting je ze značné části o tom, jak by se měli zaměstnanci chovat, aby dostali ze zákazníka více peněz. Dejme tomu, že to společnost jako celek příliš neobohacuje. To stejné by platilo pro marketing či reklamu jako celek.

Samozřejmě, že na tom, z čistě lidského hlediska není nic špatně, ale jako společnost je to možná nevhodné:  tohle nejsou zaměstnání, která by nás posouvala dál. Konzultanti by zde určitě namítli, že tohle není značná část toho co dělají a že některé jejich rady odstraňují čístou neefektivitu v procesech klienta. To je pravda, ale to mě také přivádí k druhému bodu.

2.  Konzultanti nedělají svou práci tak dobře, jak říkají.
Stanford a Accenture se jednou rozhodly, že otestují v randomizovaném kontrolovaném experimentu, jak se konzultantům daří, když se podíváme na výsledky v náhodných firmách, kam byli přiřazeni a ve zbytku, kam žádný člověk v saku nepáchl. Výsledky jsou, dle mého názoru, neutrální spíš až pro konzulting negativní: konzultanti se sice zaplatí, ale když vezmeme v potaz, že celý experiment probíhal v Indii, kde některé firmy měly doslova stroje a zdroje, které ležely ladem a fakt, že Accenture si dělala svoje vlastní ohodnocení, tak, dle mého názoru to nevyznívá pro konzulting příliš dobře. [3] Schválně ale cituji článek, který naopak je ke konzultantům příznivější a výsledky interpretuje trochu jinak.

Další důvod proč jsem ke konzultantům trošku skeptický je jednoduchý: v Anglii je značná tradice lidí, co studovali historii či filosofii, aby nastoupili jako konzultanti. Samozřejmě, často se jedná o inteligentní lidi, ale „interpretace“ a „analýza“ co se naučili na škole je značně odlišná. (Něco o čem se Nassim N. Taleb baví jako o „domain depedence“.) Tenhle argument by mohl trvat věky, protože kritici by mávali „trasnferrable skills“ a já bych namítl, že jsem nikdy nečetl (solidní) studii, která by jejich existenci prokazovala.

Ale hlavní dva datasety proti konzultingu přichází z politiky: autorem toho prvního je Philip Tetlock, který ve své knize ukazuje, že lidské odhady a predikce v politice jsou vlastně v průměru horší než dlouhodobé průměry (např. když odhadujete jaká je šance, že se z nějaké demonstrace vyklube revoluce, bude prostě jen lepší spočítat si kolikrát se to stalo a kolikrát se to nestalo a vydělit.) a lidi jsou absolutně devastováni formálními modely, které jsou schopny alespoň částečně mít nějakou schopnost předpovídat. [4]

Druhý dataset pochází z knihy Rick Perry and His Eggheads, kde Sasha Issenberg ukazuje, jak na datech založené kampaně převálcují ty, které stále k rozhodnutím hlavně používají konzultanty a jiné „experty“. [5]

Jaký z toho všeho plyne závěr? Jen jeden mi přijde zcela jednoznačný: to, že konzulting pohltí tolik ambiciózních lidí je škoda. Zbytek je méně jednoznačný a nechám tedy na čtenáři ať si rozhodne sám.

[1]http://www.forbes.com/sites/michaelgibson/2014/02/07/the-ivy-league-has-perfected-the-investment-banker-and-management-consultant-replicator/

[2]http://www.careers.ox.ac.uk/wp-content/uploads/2012/05/Summary-of-the-Oxford-University-Alumni-Careers-Survey-v2.pdf

[3]http://www.ft.com/cms/s/2/d5933396-ed2b-11df-8cc9-00144feab49a.html#axzz2sp36zoFH

[4]http://www.amazon.com/Expert-Political-Judgment-Good-Know/dp/0691128715/ref=cm_cr_pr_product_top

[5]http://www.amazon.com/Rick-Perry-His-Eggheads-Brainiest-ebook/dp/B005HE8ED4/ref=sr_1_1?s=books&ie=UTF8&qid=1391953013&sr=1-1&keywords=rick+perry+and+his+eggheads