Co s létem?

Co mi poslední dny vrtá hlavou, je koncept seznamu četby, specificky toho pro léto. Na gymnáziu jsem tak musela přečíst jeden až dva předepsané tituly, zbytek léta byl literárně zcela v mých rukou. Před prvním a druhým ročníkem vysoké školy jsem se držela oborové literatury, i přesto jsem si mohla dovolit pár odboček. Tento rok mám ovšem – teoreticky – jasný plán: seznam odborné četby k bakalářské práci a díla z obsáhlého seznamu doporučené četby ke státnicím z britské a americké literatury, který dohromady čítá přes dvě stě titulů. Změnu programu ovšem nutně doprovodila i jiná četba. Namísto fonetických studií jsem se na cestách začetla do více odpočinkové literatury – k narozeninám jsem dostala několikasetstránkový román odehrávající se ve středověké Barceloně Cathedral of the Sea, na jehož pozadí dochází ke konstrukci krásného kostela Santa Maria de la Mar, a první edici ilustrovaného cestopisu World Pictures. Bylo tedy jasné, po čem sáhnu. Dnes jsem se ale opět vrátila ke klasice a uspokojila tím pocit viny vyvolaný takovou odbočkou.

Osobnosti kalibru Barack Obama a Bill Gates každý rok publikují své vlastní seznamy doporučené četby, které od odpočinkových knih mají daleko. Nakolik jsou oni samotní skutečnými autory těchto seznamů ponechme stranou – pro mě osobně představují můj zápas čtenářských chutí. Každoročně mě sužuje konflikt mezi touhou číst právě takovéto knihy, jimiž bych si rozšířila obzory. Povinností je číst vysokoškolský kánon a přáním zůstává si odpočinout nad díly, jakým je právě Cathedral of the Sea.

Čas je neúprosný a knih stále víc. Nyní je však po měsíci odpočinku načase se vrátit k titulům akademickým a doufat, že po nadcházejícím třetím ročníku budu mít příležitost si seznam četby sestavit sama. Přeji vám všem krásné léto a úspěšné čtení!