Co nenajdete v brožuře o Harvardu

Rozdělení do společenských vrstev je zde poměrně dost cítit, jakoby existovala elitní skupina ve zde již tak elitní skupině studentů. Váha a dopad této stratifikace se liší škola od školy, ale mohu říci, že zde na právnické je to určitě vidět. Dále, celý systém amerického právního vzdělání dává přednost pracovní zkušenosti než pokročilému studiu a tudíž je JD program nejprestižnější, po němž následuje LLM a SJD - avšak ráda bych poznamenala, že toto je moje domněnka a věřím, že někteří moji spolužáci by určitě nesouhlasili. Je to samozřejmě také dané hodně tím, že Američani musí jít prvně na college (4 roky) a až poté se mohou hlásit na práva. Další nevýhodou je cena studia, kdy jeden rok se vším všudy stojí přes 85 000 amerických dolarů (tedy něco přes 2 milióny korun). Za to by si člověk mohl koupit dům nebo alespoň větší byt (tam odkud pocházím). I když je finanční pomoc dostupná, studenti jsou povinni nést poměrně velkou finanční zátěž sami a to většinou ve formě půjček. Toto je zase tlačí k hledání práce v soukromém sektoru, kde si vydělají dost peněz na splacení dluhu v relativně krátkém čase, i když mnozí z nich by možná upřednostňovali kariéru ve veřejné sféře. Avšak jedna z věcí, která mi tady vadí nejvíc, je ten obrovský kontrast bohatství a chudoby, kdy Harvard má k dispozici několik bilionů dolarů (Harvard je nejbohatší univerzitou na světě), ale zároveň přímo před branami školy je permanentně několik lidí bez domova, kteří žebrají o každou korunu (nebo spíše dolar) - ani není myslím potřeba dopodrobna rozebírat to, že Harvard pořád navštěvují mocní lidé a to především politici či státní činitelé, což jen podtrhává tu ironii. Na závěr bych jen ráda zmínila, že zatímco profesionalita, vědomosti a expertíza profesorů na právnické škole je vynikající, někteří, i když jsou brilantní, tak pokulhávají v organizačních schopnostech a je potom těžké pro studenty následovat jejich myšlenkové procesy. Dále jsem byla na několika přednáškách profesorů, výzkumníků, právníků či bývalých studentů, kteří přijeli na školu jen kvůli té dané přednášce. Občas tyto přednášky bohužel neodpovídají očekávané kvalitě nebo organizaci a člověk si nemůže pomoci a přemýšlí, jestli některým nejde jen o to přidat si ,přednášel/a jsem na Harvard Law School‘ do jejich životopisu. Samozřejmě musím dodat, že většina přednášek je bezvadná, ale i tak si myslím, že by škola mohla odvést lepší práci ve výběru těch, kteří se zvou, jelikož současná praktika často představuje plýtvání penězi a časem.

Bez ohledu na tyto „strasti“ je Harvard neskutečné místo, kde potkáváte zajímavé a inspirativní lidi na každém kroku a to je také to, co je na Harvardu nejlepší a co dělá Harvard Harvardem.