Čínský Nový Rok, lampióny a opravdu hodně lidí…

Dokážete si představit 230milionů turistů – více než třetinu populace celé Evropy – v pohybu během pouhého jednoho týdne? Já jsem si nejen nemohla představit, ale ani nechtěla, takže jsem se rozhodla, že z Hong Kongu vypadnu, neboť Hong Kong byl evidentně cíl mnoha z těchto turistů. Abych vše blíže vysvětlila, Čínský Nový Rok je největší migrace lidí na světě, která se opakuje každý rok.

Je to totiž jediná šance pro mnoho Číňanů a Asijců k navštívení rodiny nebo k cestování samotnému. Výhodou bylo, že jsme dostali týden volno na Univerzitě,  o nevýhodách jsem se dozvěděla trochu později.

S víkendem se žádné obchody neotevřely, trochu neobvyklé pro Hong Kong ale co už, pondělí není daleko…Bohužel ani v úterý se nic nezměnilo, a tak stravování v McDonaldu se mi nevyhnulo. Donucena zůstat na pokoji, neboť venku se doslova nedalo nic dělat, lidi jsou fuč, přátelé s rodinami a do centra mi stačilo zajít jen jednou, abych zjistila, proč místní nevystrčí ani paty z domu.

Už jste někdy čekali v řadě na jezdící schody? A už jste někdy čekali v řadě na čekací místo, kde se čeká na čekající místo na přechod pro chodce? Já ano a už nechci nikdy více.

Je pátek, poslední přání na svátky, loučení a klídek, Můj plán byl jasný, zůstat v Hong Kongu pár dní a poté se přesunout na Tchajvan. Jak chytré koupit si lístky uprostřed jejich svátků, které jsou něco jak Vánoce pro nás, říkala jsem si.  Cena byla vice než přátelská a každý by měl být doma s rodinou, takže se přece vyhnu těm milionům lidí! Žádní lidé, žádné problémy.

Omyl.

Tchajvane, těš se, už jdu! Opět omyl. Nejdu, čekám. Tentokrát bez lidí, splnilo se mi to, žádní lidé ale kdo mě tedy odveze z letiště? Pár hodin čekání na autobus a pak s radostí a málem i slzami v očích jsem uvítala kámošku, která na mě už čekala na zastávce. Odteď už je to na ní, já jsem turista, ona průvodce.

Abych to zkrátila, během zmíněného týdne jsem viděla více lidí, než za celý svůj život. Průměrně jsem strávila 4-8hodin DENNĚ (!) čekáním v řadě, na jídlo, v zácpě, na záchody, na výtahy, na schody… Ale stálo to za to, o tom jsem se přesvědčila poslední den, kdy už většina turistů odjela zpět domů, a já se účastnila lampiónového festivalu. Nejen že jsem si svůj vlastní lampion popsala, zapálila a poslala do oblak, ale měla jsem šanci večer spatřit dalších 2000 takových zapálených lampiónů na obloze.

Bylo to úžasné a nezapomenutelné ale teď už zpět na zem, do školy a k psaní esejí.