červen 2020

Kromě těchto nepříjemností byl také problém s mým výzkumem na bakalářskou práci, jelikož jsem se nemohla vidět s mým profesorem, nemohla jsem procházet knihovny a dělat pohovory osobně. Je tedy na místě uvědomit si, že bez počítače bych určitě neabsolvovala. Bakalářskou práci jsem tedy dokončila, a i když rozhodně nebyla na takové úrovni, na jaké jsem si ji představovala, jsem na ní hrdá. Mé téma bylo ohledně aktivismu proti nukleárním zbraním,  “Japanese Buddhists Against Nuclear Weapons: The Impact of Grassroots Activism of the Nipponzan Myohoji on the Denuclearisation Debate”.

Koronavirus se ze začátku jara dařilo držet v Japonsku na uzdě, jelikož byl vyhlášen nouzový stav. Lidé pracovali z domova a většina Japonců se opravdu snažila vycházet z domu pouze tehdy, když to bylo nutné. Mně na tyto dva měsíce ale zmizel všechen příjem, pro spousta lidí to bylo velmi těžké období, ale podobně to bylo, a stále je, po celém světe. Po zrušení nouzového stavu ale začalo číslo nakažených rychle stoupat. Lidé tu všude nosí roušky, ale do té doby, než se nalezne vakcína se nám tu samozřejmě život do starého vrátit nemůže.

O koroně ale už dost, je tu pořád spousta důvodů k radosti. Příští měsíc nastupuji na magisterský obor na nové škole, Tokyo University, na fakultu Public Policy, tak se samozřejmě už velice těším. Celý semestr ale bude opět online, tak uvidíme, jak bude možné poznat nové profesory a spolužáky. V Japonsku nám už také skončilo děštivé období a nastoupilo parné léto. Každý den tu máme teploty nad 35 stupňů, tak si hodně lidí oddychlo, že byly letošní Olympijské hry zrušené, protože Japonské léto opravdu není žádná legrace.