Brutalismus, lamy a školní víly

Nalezení toho pravého místa je hotová věda. Prvním místem, kam by asi každý druhý zavítal, je knihovna. Ta naše se rozkládá v centru kampusu. Brutalismus, architektonický sloh, ve kterém byla v šedesátých letech postavena, již svým názvem napovídá, že to není ten nejpříjemnější pohled v šest ráno, kdy se student se skripty ekonometrie v podpaží, chystá strávit v knihovně následující den. Atmosféra uvnitř celému dojmu nepřidá. Nekonečné řady lavic se již časně ráno zaplní těmi nejhorlivějšími. Postupem dne řady houstnou a s nimi i atmosféra. Časté jsou zvukové projevy střední až vysoké frustrace z podcenění látky či z ‚neschopnosti‘ učitelů samotných. Občas se ozve potlačené chroupání jedinců, kteří se domnívají, že by příliš zameškali, kdyby si dali pauzu na jídlo v kantýně. To je ale často následováno pohoršenými pohledy či rovnou vyhazovem z knihovny hlídači, kteří jak ve věznicích obcházejí studenty, co půl hodinu a horlivě trestají každý prohřešek vůči řádu.

Z části z těchto důvodů a zčásti z vlastní zvědavosti jsem se tedy rozhodla změnit knihovnu za Hugh Robson Building. Budovu, které se říká protiatomový kryt. Nikdy jsem v krytu nebyla, ale tuším, že atmosféra bude podobná. Studijní místnosti jsou ve sklepě budovy. Sádrokarton a těžké dřevěné dveře zaručují studentům absolutní zvukovou izolaci od okolního světa. Člověk si zde připadá jak v časoprostorovém vakuu. Podobně jako Odysseovi na ostrově Lotofágů, zde člověku čas plyne jinak než venku. Planou náhradou výhledu z okna je mi nažloutlá tapeta břízového lesa v učebnách a ponurou náladu rozbije tu a tam dopis od školní víly. Jedná se o mytickou postavu, která v momentě, kdy se student zvedne z místa na toaletu či si sehnat něco k snědku, položí mu na stůl akvarelami ručně malovaný dopis s motivačním citátem. I já jsem jeden takový dostala. I když byl určitě míněn dobře, slova T. Capota ‚selhání je koření, které dává úspěchu sladkou chuť‘, mi moc odvahy do zkoušek nepřidal.

Ke konci zkouškového jsem poněkud rezignovala na stísněné, tiché a temné prostory ke studiu a přijala jsem pozvání od spolužáků ke studiu ve skupině. Na jednu stranu to asi není ideální způsob studia v raných fázích zkouškového. Ke konci to ale může být dobrým způsobem, jak neztratit hlavu a ujistit se, že člověk opravdu vše přes noc nezapomene či že udržet si jakýsi životní balanc i během zkouškového je klíčové. Způsobů, jak si vyčistit hlavu a dát si od studia pauzu, je naštěstí na Univerzitě více než dost. Někdo si rád vyjde jen tak do parku, užít si vzácného skotského slunce.  Jiní si třeba v rámci Therapets – Univerzitou organizovanými návštěvami mazlíčků za účelem rozptýlit studenty, jdou vyvenčit zapůjčenou kočku, psa, nebo dokonce lamu. Já osobně uvítala extra tréninky v rámci šermu a triatlonu. Díky těmto způsobům relaxace člověku to zkouškové po chvíli už nepřipadá až tak strašlivé.

Edinburgh má i slunné dny

Příprava na sparring