Až zazvoní zvonek

Stačí se ovšem přehoupnout přes zkouškové období a studenty čeká spousta odměn v podobě bálů a zahradních slavností. Jedna z nejlepších takových akcí byl St Johns College May Ball v tématu Extravaganza , na který jsem v Cambridge čekala dva týdny. Byla to slavnost, která trvala od 20 hod. od večera do 7 hod. do rána a na výběr bylo zhruba z tuctu párty lokalit, kde si návštěvníci mohli vybrat ze spousty jídel a pití, různých žánrů živé hudby a aktivit, mezi kterými vynikla pouťová bumper autíčka, kasíno či stand-up komedie. Poté ovšem přišla sedmá hodina ranní, a ti, co na plese zůstali, se dostali na fotografii přeživších. Po plese jsme se už všichni rozutekli každý svou cestou, každý s jinými plány na léto.

A co tedy ony různé letní plány zahrnují? Starší studenti mají samozřejmě léto naplněné stážemi a studijními výlety, studenti prvního ročníku se ale, pokud tedy obětují část ze čtyřměsíčního odpočinku, snaží rozvíjet sebe a svůj životopis rozmanitými způsoby. Já osobě jsem značnou část svého léta strávila na Yonsei University v Soulu v Jižní Koreji, kde jsem pokračovala na tamějším jazykovém institutu ve studiu korejštiny. Tato zkušenost mi byla umožněna letními granty na vzdělávací aktivity, které moje kolej St Johns College poskytuje svým studentům na osobní rozvoj i za hranicemi jejich daného předmětu.

Korejštinu jsem se rozhodla studovat hlavně kvůli narůstajícímu kulturnímu, politickému a ekonomickému vlivu Jižní Koreji a taky proto, že korejština je výjimečná tím,  že zřetelně odráží kulturu země a místní společnosti. Například výraz 우리 neboli 'my' často nahrazuje výraz pro 'já', na čemž můžeme zpozorovat kolektivistický charakter korejské společnosti. Dále má korejština komplexní systém úrovní formality hovoru, což vypovídá o striktní hierarchii, která mezi Korejci stále ještě přežívá.

Výuka probíhala každý všední den dopoledne a učitelé (rodilí mluvčí) s námi komunikovali zásadně v korejštině. Naskytla se mi tedy i v hodinách příležitost použít onu řeč i ve více realističtějších situacích. Yonsei pro nás také nachystala mnoho příležítostí  zapojit se do chodu university i jinými způsoby, které jsem plně využila. Zapojila jsem se do Language Exchange Program, ve kterém mi byl přidělen jeden místní student Yonsei, který se chtěl zlepšit v angličtině a spolu jsme nejen mluvili v místních kavárnách a restauracích, ale také navštěvovali zajímavé turistické objekty, jako třeba Korejské Národní Muzeum a palác Gyeongbokgung. Dále jsem se zapsala i do místního systému dobrovolníků a s mentálně postiženými studenty jsme nacvičovali anglické písničky. Abychom lépe poznali korejskou kulturu, měli jsme možnost  zapsat se na hodiny vaření korejské kuchyně a také jsme si mohli vyzkoušet tvorbu místní slavné keramiky. Yonsei zorganizovala i výlet do DMZ (Demilitarizované zóny), kde jsme mimo jiné mohli navštívit tunely vykopané vojáky Severní Koreji, které by mohly představovat hrozbu i pro hlavní město.

Soul mi s tím, co nabízí svým obyvatelům, bude chybět: obrovské množství restaurací, obchodů, karaoke místností a arkád. Nic se nezavírá před dvaadvacátou hodinou, spousta míst se nazavírá nikdy. Soul tedy nidky nespí. S těmito vzpomínkami bych se tedy vrátila k otázce: Co je ten nejlepší způsob, jak strávit léto? Přesnou odpověď vám nikdo nedá, ale stejně jako ve zkouškovém období, i o prázdninách je možné (a nutné) se něco nového naučit.