30. 06. 2014
3 minuty čtení
Výlet to byl naprosto nezapomenutelný, nejen z hlediska objevování nových kultur, padajících čelistí nad všudypřítomným ropným bohatstvím a nahlédnutí do výhod a problémů našeho vysunutého kampusu, ale hlavně kvůli lidem, které jsme tam poznali. Ačkoliv každá z prestižních západních univerzit sdružených v tzv. Education City musí přijímat určité procento či počet katarských občanů, nejsnaživější a nejaktivnější studenti jsou nejčastěji z Pákistánu, Jordánska (mnohdy původem z Palestiny) a dalších zemí. Tak jako tak, během fascinujících exkurzí za atrakcemi jako je Muzeum islámského umění, sídlo televize Al Jazeera, či starý arabský trh Souq Wagif jsme se spřátelili s mnoha z oněch aktivních studentů a odvezli si z Kataru zcela jiný dojem o Blízkém východě, než mnozí z nás (jeden spolužák dokonce až do naší cesty do Kataru nikdy neopustil Spojené státy) měli předtím.
Po dobrém dojmu z kolektivu v Kataru jsem se po návratu na kampus rozhodl vyhledat studenty, kteří jsou každé jaro u nás v Evanstonu na "study abroad", neboli trimestru v zahraničí, právě z našeho katarského kampusu. Postupně se z nás stali dobří přátelé a já mohu jen doufat, že se do Kataru ještě někdy podívám. Na co jsem se ale musel podívat pořádně, byla v tomto trimestru ekonomie. Sebevědomě jsem si zaregistroval zároveň středně pokročilou makroekonomii a ekonometrii, dva kurzy, které, jak jsem později zjistil, jsou těžší, než by si člověk mohl myslet. Na oba předměty jsem měl skvělé profesory: makroekonomii nás učil Lawrence Christiano, jeden z padesáti nejcitovanějších světových ekonomů, a ekonometrii Richard Walker, Brit s úctyhodnými učitelskými schopnostmi a zkušenostmi z LSE. Jenže dobří profesoři také vyžadují dobré znalosti. Podle toho, co jsem se doslechl od lidí, co mají zkušenost s českým systémem výuky ekonomie, se americký způsob výuky výrazně více soustředí na pochopení principů než počítání příkladů a zmínění páni profesoři si to pochopení i uměli otestovat. Ekonomické kurzy mi tedy daly zabrat, ale na konec jsem je v rámci možností ukočíroval a mám pocit, že jsem se něco naučil.
Další dva kurzy, porozumění spotřebitelům v integrované marketingové komunikaci a produkce a marketing populární kultury, byly díky mým náklonnostem mému srdci bližší a zajímavější. První jmenovaný kurz učila naprosto výborná paní profesorka Mersey, která i na tříhodinové přednášce dokázala všechny připoutat k židlím s nastraženýma ušima a vždycky jít k jádru problému a principu. Druhý jmenovaný kurz byl opět s dobře známým panem profesorem Reinem, tentokrát ale pojatý jako jeden velký skupinový projekt - studenti se na začátku kurzu rozdělili na skupiny, z nichž každá měla za úkol tvořit seriálový sitcom, od nápadu a jeho prezentace televizním producentům přes marketingové materiály, obsazení, či úryvky scénáře pilotní epizody. Při projektech tohoto typu člověk vždycky potřebuje štědrou dávku štěstí při rozřazování skupin. Práce s tou mojí byla naštěstí velice korektní, produktivní a příjemná, takže jsme si při rozpracovávání konceptu sitcomu Love Bytes o mladém programátorovi vstupujícím do světa randění užili. Nejzajímavější ale byl přínos druhého profesora, pana Kwatinetze, který kurz vyučoval společně s panem Reinem. Pan K. každý pátek přiletěl na přednášku z Los Angeles, kde je významným televizním producentem a podnikatelem, a mohl tedy poskytnout neuvěřitelně hluboký vhled do procesů, jakými seriály opravdu vznikají, proč která stanice co koupí či nekoupí apod.
V souhrnu se jednalo o jeden z dosud nejzajímavějších trimestrů (ačkoliv to by se dalo, haleluja, říci téměř o každém z nich), a teď už nezbývá, než se jen těšit na další z oněch příležitostí, o nichž jsem psal v minulém blogu - těch, z nichž těží ti aktivní, co se přihlásí - na začátku září pojedeme s University Career Services do New York City na návštěvu několika mediálních a marketingových firem (včetně takových gigantů, jako je Google), setkání s místními absolventy Northwestern, a další s kariérními příležitostmi spojené události. Prozatím je však čas vyjít ven, užívat si léta, a sledovat fotbalové mistrovství světa.
2024 © THE KELLNER FAMILY FOUNDATION