5+1 a 1+5 v Londýně

Ubytovat se na koleji je první úkol, který mě čeká. Registrace probíhá hladce a za pár minut otevírám dveře svého londýnského bytu. Jsem tu první. Pokoj v bytě 5+1 v 7. patře koleje Schafer House bude teď na jeden rok mým domovem. Nedočkavě otevírám dveře svého pokojíku. Je sice maličký, ale účelně zařízený a já se bez váhání pouštím do vybalování a do zútulnění. Pár fotek z domova, kytička, nástěnka… tak a jsem zabydlená. V mezičase se nastěhovávají  i moji spolubydlící,  budoucí architektka, lékař, studentka oboru Arts and Sciences  a student z Německa věnující se oboru Management Science.   Jsme docela pestrá pětice. Scházíme se ve společné kuchyni a sdělujeme si první dojmy a zabydlujeme i kuchyň, neboť je to jediné místo v našem bytě, kam se vejdeme všichni najednou. Snad spolu budeme vycházet.

Druhým krokem je registrace na škole. Vydávám se na cestu z koleje do školy, která je necelých 10 minut pěšky.  Jsem dost nervózní, snad jsem ve správný čas na správném místě. Ale i tyto obavy se rychle rozplynou. Areál školy připomíná obrovské mraveniště. Davy studentů proudí sem a tam, a konverzace je slyšet v různých jazycích. Škola je na přívalovou vlnu nováčků dobře připravena. Všude jsou barevné bannery „Welcome to UCL”, a spousta mladých lidí v růžových a modrých univerzitních tričkách nás trpělivě a spolehlivě navádí tam, kam potřebujeme. Netrvá to dlouho, i já držím v ruce průkazku studenta UCL a jako většina mých spolužáků neodolám a fotím si svou průkazku s majestátní historickou budovou školy v pozadí. Po registraci se vydávám se skupinou ostatních prváků na první prohlídku obrovského universitního areálu. Slečna průvodkyně nám ukazuje, kde jsou různé fakulty, knihovny, učebny, jídelny a většina z nás po chvíli neví, kde jsme, jak jsme se sem dostali a kudy se dostaneme zase zpět. Je to obrovský labyrint. Snažím se alespoň zapamatovat si, kde je budova chemie.

Dne 24. 9. startuje náš první týden na UCL. Předem jsme dostali přesný rozpis úvodního týdne. Týden je nabitý úvodními přednáškami a seznamovacími akcemi. Sice vždy vím, kde mám být, ale vůbec netuším, jak a kde to najdu. Naštěstí tu na to mají pro nováčky mapu campusu. Na první přednášku vyrážím raději s dostatečným předstihem, abych měla čas bloudit. V posluchárně se poprvé setkávám se svými spolužáky. V sále je před přednáškou nezvyklé ticho. Nesměle po sobě pokukujeme, navazujeme první kontakty. První týden je nekonečné seznamování. S oborem, se spolužáky, s profesory a vůbec s vysokoškolským životem. Začínám o sobě pochybovat, tolik informací si snad nemůžu v životě zapamatovat.

Největším zážitkem mých prvních dnů na UCL byl ale veletrh mimoškolních aktivit, takzvaný Freshers fair. Popularitu této akce jsem značně podcenila a dorazila ne hodinu před, ale po začátku, a tak mi nezbylo nic jiného, než si vystát dvouhodinovou frontu, abych se vůbec mohla dostat do areálu univerzity, kde se všechno odehrávalo. Takový nával jsem nečekala. Všude mě čekaly další a další fronty a skoro jsem měla chuť to vzdát a vrátit se zpátky domů. Dobře, že jsem to neudělala, protože tato akce nakonec opravdu stála za to. Zapsala jsem se na nějaké zájmové aktivity jako němčinu, český kroužek, taneční hodiny  a krasobruslení…  a nejen, že jsem domů odešla s hromadou reklamních produktů od různých societies, ale dokonce jsem dostala  zdarma i pizzu. Také jsem si pořídila permanentku do školního fitka, protože sport mám ráda a moc dobře se při něm odreaguji a nabiji novou energií.

V dalších 5 týdnech si vše sedá a pomalu ale jistě se začínám alespoň trochu orientovat. Cestu do školy už chodím po paměti. Objevuji kouzlo místní vědecké knihovny, kde především studenti medicíny od rána do noci leží zaboření v knížkách a rozčíleně se otáčí na všechny, kteří vydají jakýkoliv zvuk. Pomalu se seznamuji se systémem Moodle, ve kterém jsou jak všechny informace k našemu studijnímu oboru, tak i všechny domácí úkoly, přednášky, cvičení, zkrátka je to taková online univerzita.  Začíná normální kolotoč studentského života a já se snažím vyvážit školu, učení,  sport, společenský život a relax.  Za týden mě také čekají s naším tanečním kroužkem první taneční závody. Ale o tom zase příště.