1,2…

Dospělá v tom slova smyslu, že veškerá má rozhodnutí jsou jen a jen na mně a občas je to vskutku stresující, ale zároveň osvobozující pocit. Je to věk, kdy část vašich kamarádů už zakládá rodinu a plánuje svatbu a další část buduje svou kariéru nebo zjišťuje, jakým směrem se vydat. Já naštěstí nepatřím do té první skupiny, protože vím, že je ještě spousta věcí, na které jsem úplně nepřišla. Momentálně trávím 90% mého času v práci, ve škole nebo s mým psem a jsem docela ráda, že nemám zase tolik času, protože s nudou přichází špatné myšlenky (když k tomu přidáme aktuální sychravé počasí). Co se týče práce, jsem opravdu spokojená. Nikdy by mě nenapadlo, že budu nakonec pracovat v mém oblíbeném podniku, a že se tak nadchnu pro pozici baristky. Zjistila jsem, že vlastně nic neumím, a že je toho strašně moc, co umět můžu a asi o to víc mě tato práce baví. Pracuji s lidmi, kteří jsou špička v tomto oboru a tak se mám od koho učit. Nevím, jak dlouho zde zůstanu, než se vydám jinou cestou, ale myslím, že to ještě nějaký rok bude.

Škola se také změnila. Předměty už nejsou tak všeobecné a objevila se v nich matematika. Řekněme, že matematika není můj šálek kávy, ale snažím se tomu přijít na chuť. Za pár dní píšeme první test z podnikové ekonomiky, která je plná počítání, děsím se toho, ale věřím, že to zvládnu. Důležité je držet tempo a soustředit se, aby vám nic neuteklo (jen kdyby to nebyla taková nuda). Naštěstí máme i předměty, které neobsahují žádné složité vzorečky, například předmět s názvem Management a řízení lidských zdrojů. Jedna z věcí, která mě na tomto předmětu baví, jsou spojitosti mezi mou prací a látkou, kterou na přednáškách probíráme. Učitelé se snaží látku celkově propojovat s praxí a to mě na CEVRU baví.

Mým největším cílem tento semestr je, namotivovat se. Ve chvíli, kdy člověk neví kam dřív skočit a snaží se vše dělat, jak nejlépe umí, začíná být lehce unavený a ani při tom celodenním spěchu nevidí, kam se neustále posouvá. Což může být demotivující. Mým cílem tedy je, reflektovat vše, co dělám a najít v tom smysl, který mě bude udržovat v pohybu, protože nikdo nechce dělat věci pouze z povinnosti.