Dobrovolnictví ve škole Open Gate - připomínáme si Mezinárodní den dobrovolníků

Dobrovolnictví ve škole Open Gate

Gymnázium Open Gate je školou, která připravuje studenty pro další vzdělávání na českých i zahraničních univerzitách. I proto je dobrovolnictví a community servis, podobně jako v anglosaských zemích, pravidelnou součástí aktivit studentů i pedagogického sboru. Pevné zakotvení dobrovolnických aktivit vychází z mezinárodní maturity IB (International Baccalaureate), kterou většina oktavánů Open Gate končí své studium. Ta hodnotí studenta nejen na základě akademických znalostí, ale též jako osobnost se všeobecným přehledem, globální vizí, sociálním cítěním, ale i empatií k potřebným skupinám.

V našem případě se z principu a filozofie školy snažíme dosáhnout na všechny naše studenty a obsáhnout celou naši komunitu. Není to jednoduché, neboť jsou studenti, kteří k těmto aktivitám tíhnou přirozeně, ale jsou i tací, kterým to přirozené není, ať už s ohledem na jejich výchovu či povahu. Proto je jako škola již od primy v této oblasti vzděláváme a formujeme, aniž by dobrovolnictví ztratilo svou dobrovolnost. Výkonnou silou, která schéma aktivit připravuje a členům vedení pak přináší zpětnou vazbu, je koordinátorka dobrovolnických aktivit, která se podělí o zkušenosti, jak pracovat na zapojení všech studentů.

Aby se dobrovolnictví mohlo stát plnohodnotnou součástí profilu školy, je třeba, aby se pro ni stalo jednou z prioritních oblastí. Vedení školy musí již v počátku vytvořit přiměřené podmínky pro zapojené učitele a ti musí zakomponovat aktivity do své práce se studenty. Klíčové je představit studentům dobrovolnictví nejen jako pomoc ostatním, ale také jako možnost pro osobní rozvoj a nabytí cenných zkušeností.

Ale jak na to?

Z hlediska vedení školy je při zavádění dobrovolnictví pochopitelně důležité najít v pedagogickém týmu několik kolegů, kteří ho vezmou za své a společně vytvoří základní strukturu umožňující vše výše zmíněné. Do této struktury patří organizace široké nabídky aktivit a jejich zacílení na jednotlivé ročníky, spolupráce s externími partnery a vytvoření komunikačních kanálů směrem k ostatním učitelům i studentům. V přípravném týmu je vhodné vytipovat přirozeného lídra, který se zároveň stane garantem projektu a spojovacím článkem pro komunikaci směrem k řediteli školy. Ze zkušenosti naší školy můžeme potvrdit, že dobře vytvořená struktura může celý proces implementace dobrovolnictví velmi urychlit. Na druhou stranu se ale není čeho bát a rozhodně není potřeba čekat, až bude vše dokonale připravené. Tak jako u mnoha dalších začínajících aktivit je přirozené, že se všichni zúčastnění učí za pochodu a povede-li se dostat dobrovolnictví do povědomí školy, je vyhráno.

Jak již bylo řečeno, na to, aby škola vykazovala nějakou dobrovolnickou činnost, není zapotřebí velkých příprav. Může se začít v malém měřítku, příležitostí, jak pozitivně přispět v rámci školní komunity, je mnoho. Studenti se například mohou navzájem po škole doučovat, ať už ve třídě či mezi ročníky. Koordinátor/ka může vytvořit jednoduchou databázi studentů, kteří jsou ochotní spolužákům pomáhat, a jednotliví učitelé poté mohou i sami doporučovat studenty, kteří by doučování potřebovali. Dalšími jednoduchými činnostmi v rámci školní komunity mohou být pomoc v knihovně, družině, péče o rostliny, zvířectvo či areál školy - to jsou činnosti „na dosah ruky“, které mohou fungovat kdekoliv.

V Open Gate máme projekty a aktivity rozdělené na tři skupiny: 
aktivity interní, které probíhají ve škole a v kampusu, dále aktivity, při nichž spolupracujeme s různými organizacemi v okolí, a projekty charitativních organizací.

Naši studenti tak například jezdí doučovat jazyky do dětské ozdravovny, pomáhat do místní školky, učí studenty blízké základní školy, jak dělat školní časopis, jezdí si povídat se seniory do domova seniorů či dělat společnost pacientům s Alzheimerovou chorobou. Dobrovolnické činnosti se studenti věnují po výuce, ve svém volném čase, a tak je vždy třeba přemýšlet nad praktickými věcmi, jako jsou dojezdová vzdálenost a doprava, a na základě toho volit vhodné subjekty.

Třetí skupinu aktivit tvoří projekty charitativních organizací. Ty podporujeme ve škole či v širší komunitě. Výhodou je, že mají jasný cíl a určitou strukturu, kterou škola nemusí vytvářet. Projekty jako Světluška, Kapka naděje, Krása pomoci, Run and Help atd. školám, které se chtějí zúčastnit, pošlou instrukce, rady a také často upomínkové předměty k prodeji. Škola se tedy postará o dohodu s organizátorem akce a zorganizování dobrovolníků z řad studentů. Pro úspěch těchto akcí je důležité informovat a zapojit celou komunitu, tedy i rodiče a okolí školy. Pro studenty je motivující vědět, proč se akce organizuje, za jakým účelem, koho podpoříme, a celkově znát kontext. Díky tomu je pro ně jednodušší daný projekt přijmout za svůj.

Jak zapojit i ty, kteří k dobrovolnickým aktivitám sami neinklinují?

V současné době pracujeme na zavedení systému ročníkových mezipředmětových projektů, ve kterých spojujeme akademické předměty s dobrovolnictvím. Vše začíná již v primě, kde si na speciální hodině se studenty popovídáme o tom, jaká jsme škola, jak se k sobě navzájem chováme a co to vlastně znamená komunita. Studentům představíme projekty a možnosti dobrovolnictví ve škole, aby hned od začátku cítili přítomnost tohoto faktoru a chápali, že toto je přirozenou součástí jejich budoucího studia. Ve vyšších ročnících jsou studentům představovány a nabízeny další aktivity, svou složitostí odpovídající jejich věku. Vždy je třeba mít na paměti fakt, že ne každá aktivita vyhovuje povaze konkrétního studenta. I proto nabízíme vždy škálu možností, do nichž se studenti mohou zapojit. Praktické seznámení s nimi je pro učinění prvního kroku obvykle klíčové.

Jako příklad ročníkového projektu uveďme návštěvu Kavárny POTMĚ nadačního fondu Světluška. Studenti se na návštěvu připraví v hodině občanské nauky, když probírají téma menšiny a občané s hendikepem v naší společnosti. Samotná návštěva kavárny dá všem studentům možnost si na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je, mít problémy se zrakem či být nevidomý. Pro mnoho z nich to představuje silný emoční zážitek, který poté mají možnost zpracovat při hodině výtvarné výchovy. Po této návštěvě už pro studenty pomoc Světlušce není něco anonymního, co se jich netýká. Vyzkoušeli si ji, osobně poznali nevidomé spoluobčany, a proto se nám v momentu, kdy ve škole organizujeme Dny Světlušky, hlásí každý rok víc a víc dobrovolníků, kteří se chtějí zapojit.

Pokud pracujeme s citlivými tématy, je důležité brát v úvahu mentální vyspělost studentů. Proto i náročnost ročníkových projektů stoupá postupně s věkem. Se staršími studenty například strávíme den v centru pro pacienty s Alzheimerovou chorobou, na jehož návštěvu se připravujeme v hodinách biologie (technická a akademická stránka tématu) a angličtiny (lidský pohled na věc přes příběhy). Studenti během návštěvy plní úkoly, které prohlubují jejich znalosti v oblasti neurologických onemocnění, ale také jim současně odhalují řadu faktorů, které nejsou na první pohled patrné. Po tomto zážitku se opět setkáváme s tím, že se přihlásí studenti, kteří by rádi v návštěvách a pomoci pacientům pokračovali ve svém volném čase. Práce s nemocnými lidmi je samozřejmě velmi náročná a není pro všechny, je potřeba toto respektovat a ukázat studentům, že podpořit lze různými způsoby.

Fakt, že se dobrovolnictví postupně opravdu stane součástí života studentů, dokazují jejich individuální projekty. Studentka Nela založila skupinu IT pro holky, v níž pomáhá nejen spolužačkám se zvládnutím moderních technologií. Martin zase vystavěl projekt Daruj tašku, v němž od spolužáků vybírá školní batohy a aktovky, které pak předává dětem matek z azylových domů. Laura je autorkou několika projektů zaměřených na lidi s autismem a Karolína se díky své pomoci pacientům v nemocnicích stala jedním z deseti nejlepších pražských dobrovolníků a získala ocenění Křesadlo 2018.

I když je za dobrovolnictvím velká spousta práce a organizování, určitě stojí za to začít. Společná práce na projektech, vytváření tradic a společné prožitky stmelují. Dobrovolnictví přináší do akademického vzdělávání určitou emoční a zážitkovou nadstavbu, ze které ve výsledku těží studenti v rámci osobního rozvoje, ale také my učitelé i vedení školy, neboť pozitivní dopady jsou patrné v atmosféře i zapojení celého pedagogického týmu.

Autoři
Mgr. Kristýna Procházková
učitelka angličtiny a koordinátorka dobrovolnických aktivit na gymnáziu Open Gate
Kristýna Procházková pochází z rodiny samých učitelů, a proto od dětství měla naprosto jasno v tom, že ve školství rozhodně pracovat nebude. V Olomouci vystudovala obor Filologie angličtiny a španělštiny, což jí otevřelo spoustu příležitostí v zahraničí - ve školství například v Mexiku a v Anglii. Po návratu do České republiky, po devíti letech v zahraničí, bylo gymnázium Open Gate jasnou volbou.

Mgr. Luděk Michalik
zástupce ředitele pro gymnázium Open Gate
Luděk Michalik, učitel s aprobací matematika a tělesná výchova, měl prý o tom, že chce být učitelem, jasno už v první třídě. Sám si pamatuje, že něco takového řekl na druhém stupni základní školy a s odstupem času přiznává, že to byla to jedna z nejlepších věcí, která ho v životě napadla.

Angličtinářka Kristýna a matematik Luděk jsou v současné době schopní spolupracovat, přestože Kristýna měla na střední škole čtyřku z matematiky a Luděk měl čtyřku z angličtiny.

Zdroj | Řízení školy, Letní speciál 2021