Učitel jí říkal, že nezvládne ani olympiádu z fyziky. Dnes ji studuje ve Skotsku.

Už jako malá holka dělala doma jeden fyzikální pokus za druhým. „Vždy, když jsme šly s mámou nakupovat, prosila jsem, aby mi koupila jedlou sodu. Z té jsem pak na zahradě dělala sopky,“ vzpomíná Nela Sedláčková z Poděbrad a samozřejmě je jí zpětně líto, že mamince při tom tehdy zničila cedník. „Na základní škole mě pak bavila matematika a hlavně fyzika, protože mi přišlo, že to je matematika aplikovaná na okolní svět. Je to zajímavý obor, který dokáže pomoci lidem a zlepšovat jim život,“ vysvětluje svou fascinaci pro fyziku. 

Vždy, když jsme šly s mámou nakupovat, prosila jsem, aby mi koupila jedlou sodu. Z té jsem pak na zahradě dělala sopky.

Nela Sedláčková

Směr byl tedy jasný – Nela vždy věděla, že se bude věnovat technickým oborům a školní úspěchy to jen podtrhovaly. Ve volném čase studovala, dívala se na videa a učitelka matematiky na gymnáziu Nele odpoledne po školní výuce vysvětlovala komplikovanější příklady. Nela se pak umisťovala mezi nejlepšími v krajských kolech matematické olympiády. Jenže pak se její vysněná cesta za fyzikou začala nečekaně klikatit. Ačkoliv nadšeně jako jediná dívka mezi chlapci dělala domácí úkoly a školní laboratorní práce na olympiádu z fyziky, učitel ji na olympiádu nikdy nepřihlásil. Jeden rok to vysvětloval tím, že se málo snažila, další rok zase Nele do očí řekl, že si myslí, že by to stejně nezvládla. „Vlastně nevím, co si o tom mám myslet. Samozřejmě mě to odradilo, protože jsem viděla, že jsem lepší než ti ostatní kluci, které učitel na olympiádu přihlásil. Mimochodem ani jeden z nich dnes fyziku nestuduje,“ říká dnešní studentka fyziky na skotské univerzitě St. Andrews. 

Ale ani její cestě do Skotska se překážky nevyhnuly. Rodiče Nely, učitelka a vedoucí provozu v technických službách, sice předpokládali, že dcera půjde na vysokou školu, ale téma studia v zahraničí na stole určitě nebylo. „Já jsem si vymyslela, že bych ráda studovala v zahraničí, protože v Česku se v technických oborech a fyzice musíte hned zaměřit na konkrétní obor. V prváku na fyzice se sice všichni učí to samé, aby měli ten samý základ, ale už musí být zapsáni v nějakém oboru. To mi vůbec nedává smysl. Ve Skotsku je to lepší, začnete studovat zeširoka a teprve ve vyšších ročnících se zaměříte,“ vysvětluje Nela Sedláčková, proč si vybrala zrovna univerzitu ve Skotsku. 

Jenže rodiče měli o Nelu trochu strach, kvůli pandemii se navíc nemohla ani jet podívat na den otevřených dveří a pak ještě ve vzduchu samozřejmě visela otázka financování. „Na univerzitu mě sice přijali už v únoru, ale bylo to podmínečné přijetí, podmínkou bylo, že budu maturovat na samé jedničky. Byla jsem z toho nervózní. Jenže kvůli covidu mi odsunuli maturitu na červen a já jela na pohovor na grant týden před maturitou. U pohovoru jsem nervozitou nebyla schopná odpovědět na základní otázky. Tak jsem grant nakonec nedostala,“ vypráví Nela o svém prvotním neúspěchu při hledání financování pobytu v zahraničí. Maturitu pak složila na samé jedničky, bylo jí zrovna 18 let, a tak dostala vyplaceno stavební spoření. „Rozhodla jsem se financovat si první ročník ve Skotsku na univerzitě těmito penězi. Ne, že by mi rodiče bránili, ale úplným nadšením také neoplývali. Nakonec jsme se dohodli, že když si myslím, že to zvládnu, tak mohu odjet. A já byla přesvědčená, že ukážu, že to dokážu,“ říká Nela. Začala si přivydělávat doučováním fyziky pro školáky. „Když něco umím vysvětlit jiným lidem, tak se to určitě hodí i do budoucna. A funguje to dobře i online, když nemůžete pokusy dělat naživo, tak je pustím z youtube,“ říká Nela, která tak první ročník na univerzitě St. Andrews financovala sama. A ukázala, že to dokáže. 

Když něco umím vysvětlit jiným lidem, tak se to určitě hodí i do budoucna. A funguje to dobře i online, když nemůžete pokusy dělat naživo, tak je pustím z youtube.

Nela Sedláčková

Po roce podala znovu žádost a tentokrát již získala grant od Nadace The Kellner Family Foundation, se kterým ve Skotsku teď studuje dál. „Zlepšila jsem se hodně v angličtině. Mám nespočet nových kamarádů od Kalifornie až po Indii. Všichni kolem tu jsou velmi pozitivní, jdete po ulici a cizí lidé se na Vás smějí. Já jsem také určitě daleko pozitivnější, než jsem bývala v Česku. A také jsem daleko sebevědomější, než jsem bývala,“ shrnuje dvacetiletá Nela Sedláčková, jak jí osobně změnil první rok a půl pobytu v zahraničí. Nový je pro ni i způsob výuky, se kterým se na gymnáziu v Poděbradech do té doby nesetkala: „Profesor se vás neustále něco ptá. A pak také chce, abychom se ptali my jeho. To je mnohem těžší. Vymyslet dobrou otázku je daleko těžší než vymyslet dobrou odpověď. To vás naučí víc. Na druhou stranu se tady nelpí na tom, abyste vše řekli správně. Když řeknete něco špatně, tak se na vás učitelé nenaštvou, ale je to příležitost si to zopakovat a dovysvětlit to.“ 

Zlepšila jsem se hodně v angličtině. Mám nespočet nových kamarádů od Kalifornie až po Indii. Všichni kolem tu jsou velmi pozitivní, jdete po ulici a cizí lidé se na Vás smějí. Já jsem také určitě daleko pozitivnější, než jsem bývala v Česku. A také jsem daleko sebevědomější, než jsem bývala.

Nela Sedláčková

Se stipendiem v kapse už jí nic nestojí v cestě, aby šla za svým vysněným doktorátem. Ráda by se v budoucnu podílela na vývoji bezpečné a ekologické energetiky. „Nejvíc mě teď zajímá termonukleární fúze, jde o opak jaderného štěpení, které probíhá v jaderných elektrárnách. Současná výroba energie se nedá udržet dlouhodobě, protože dnešní elektrárny můžete využívat třeba 50 let, ale nedají se znásobit. Získávání energie z plazmatu je také oproti jiným způsobům výroby energie bezpečný a ekologický způsob. Svou profesní budoucnost vidím v rámci energetiky Evropské unie.“