Díky učitelce z Ukrajiny se děti cítí tak dobře, že už zlobí stejně jako čeští žáci

Mezi prvními se přihlásila Základní škola Zdice, která je zároveň školou zařazenou do našeho projektu Pomáháme školám k úspěchu. Na této škole vznikla během pár dní ukrajinská třída a dnes už to vypadá, jako by tam byla vždycky. Ukrajinské i české děti se totiž velmi rychle sžily. A to i díky ukrajinské učitelce, která sama před válkou musela uprchnout z Kyjeva, a přináší jim do cizího prostředí trochu známého domova. „Naše nová kolegyně z Ukrajiny je dnes spojkou mezi námi, dětmi a rodiči a jsme moc rádi, že ji máme,“ říká ředitelka Základní školy Zdice Eva Fiřtová.

Mít ve škole ukrajinské děti, je dnes vlastně už běžné. Ale po ukrajinských učitelkách je velká sháňka…

Během března se k nám začaly hlásit děti z Ukrajiny a většina z nich byla mladší a potřebovala tím pádem větší péči. Ve stejné době mě oslovila členka naší školské rady, že doma ubytovala učitelku z Kyjeva, Tetianu Makurinu, a jestli bychom pro ni měli práci. Všichni jsme se poprvé sešli 14. března a od té chvíle to běží naplno. První den přišlo 14 dětí, za pár dnů už jich bylo 25. Během jednoho týdne se nám podařilo získat na učitelku finanční prostředky od Nadace The Kellner Family Foundation. Tím pádem jsme mohli učitelku zaměstnat, to je totiž klíčové z hlediska bezpečnosti a zodpovědnosti za děti.

Jakou jste se vydali cestou – máte ukrajinskou jednotřídku nebo jsou děti v českých třídách?

Tak trochu oboje. Když k nám děti přijdou, jsou dva týdny v ukrajinské třídě. Tam se vždy čtyři hodiny denně seznamují s prostředím, se školou, se systémem, najdou si svou šatní skříňku a zorientují se. Poté je posíláme do běžných tříd podle věku. Mají celkově speciální rozvrh, kdy některé hodiny tráví v české třídě a některé v ukrajinské. Ty nejmladší děti chodí do českých tříd na matematiku a na výchovy, ve třetí třídě i na angličtinu. Kdykoliv se ale mohou vrátit ke své ukrajinské učitelce, takový systém zvládají dobře třeba i prvňáci. Starší děti tráví většinu času ve své české kmenové třídě.

Učitelka Tetiana tedy nikdy nemá plný počet žáků ve třídě, maximálně se jí sejde 18-20 dětí, většinou se jim ale věnuje individuálně. Tetiana se sama učí češtinu a zároveň pomáhá s českým jazykem i dětem. Především se stará o ty mladší děti, aby to pro ně nebyl takový šok.

Jak funguje spolupráce s ukrajinskou kolegyní a jak se dorozumíváte?

Ve škole máme jednu kolegyni, která na Ukrajině absolvovala několikaletou stáž a hovoří ukrajinsky. Ta nám pomáhá s překladem. Akutní věci se řeší hned, ale jinak máme ve třech jednou za týden schůzku, kde vše potřebné probereme. Pomáhá nám také jeden náš osmák, který přišel z Ukrajiny před dvěma lety. Sám chodí také na individuální doučování češtiny, tak se teď jeho spolužáci přidali.

Pro ukrajinskou třídu jsme vyhradili menší jazykovou učebnu, která je v srdci naší budovy, vedle ředitelny. Pokud rodiče děti do školy doprovodí a je potřeba něco vyřešit, mají mě hned vedle. Některým rodinám se snažíme pomoci s financováním obědů, udělali jsme školní sbírku, oslovujeme nadace, peníze na obědy pro ukrajinské děti posílají i lidé ze Zdic. Někteří ukrajinští rodiče už u nás našli práci, tak si obědy hradí sami.

A jaká je ve škole atmosféra? Přece jen k 581 žákům prakticky ze dne na den přibylo 25 cizích dětí…

Naše děti byly na ukrajinské spolužáky hodně zvědavé, chodily si za nimi povídat o přestávce. Nejprve nakukovaly do třídy a pak si pro ně začaly chodit dovnitř. V březnu jsme měli měsíc čtení a uspořádali jsme čtenářský maraton, kde četli české děti česky a ukrajinští žáci ukrajinsky. Všichni si to moc užili. Celé začlenění proběhlo tak nějak přirozenou cestou, mám z toho dobrý pocit. Ukrajinské děti se během 14 dní aklimatizují a pak už zlobí úplně stejně jako ty naše 😊.

Co tato situace dala Vám osobně?

Když je dobrá vůle, hodně věcí se zvládne. Je potřeba být pozitivně naladěn a říkat si, že to jde. Trochu nás vycvičil covid... Pro ukrajinské děti jsme tak mohli vytvořit bezpečný prostor, kde se cítí dobře a kde mají režim, svoje prostředí a svou paní učitelku. Co bude dál, uvidíme.